7 cností

7 cností

Pokora

K osudu s natáhlou dlaní,

se srdcem s rýhou od Vesmíru,

bez stížností a bez lhaní,

bez razítek a bez manýrů.

Však s úctou k těm, co svět jim dali,

s přáním v lepší zítřky i dny tyto,

faleš i lež zahrabali

na smetišti, za koryto.

Hmota, moc a drahé sliby,

rozplizly se v jarním dešti,

zrozené duše pochopily

banálitu slova „Štěstí“.

Štědrost

Srdce na dlani ti dám.

V Tobě bude bít.

Ne láskou oplať  mi,

jen sny mé pojď se mnou snít.

Krev mou Ti pustím do Tvých žil.

V tobě bude téct.

Ne životem oplať mi,

mou cestou nech se vést

Duši mou vložím do Tebe.

V Tobě bude kvést.

Ne Nebem mi oplácej,

Tvé břímě nech mě nést

Své bohatsví rozdám potřebným.

Jim bude ku prospěchu.

Až narodím se ve Světě,

budu Králem věků.

Přejícnost                                        

Ač mám bolest, ač mám splíny,                                 

sic mě život denně trápí,                                

Tobě přeji Boží mlýny,                                    

by mlely Tobě na nohách státi,                                 

hlavu vzpříma,                                    

duši čistou,                               

srdce plné naděje,                               

ruce krví nešpiněné,                             

z jisker světlo plamene.                                  

Ač já churav, ač jsem chudý,                                   

sic mě země nelíbá,                              

Tobě přeji Boží soudy                                     

by chválily Tě za živa.                                   

Mírumilovnost

To co Tobě hnízdí v břiše,

v době mečů vytasených,

to je hněv a příslib křiku

kolem holat vyděšených.

To co krmí draka v břiše,

jsou Tvá střeva, krev a kosti

než-li by jsi ho dál hostil ...

zbav se ho ! a jednou pro vždy

odejde i hněv Tvůj tiše.

Cudnost

Ač je růže zarděná,

poupata cudností zahalená,

trnů plná a smyslů zbavená,

šermuje Ti do krve, slitování nemá.

To ne ta růže, ne ty trny

bolí Tvoje srdce,

to cudnost růže falešné

bije v Tobě prudce.

Nech růži s trny, která píchá,

nech růži, která vzdychá,

když trny zanechá Tí láska,

věrná Ti bude sedmikráska.

Střídmost

Na kuličce z porcelánu

postavili palác k žití

byl jen plný ideálů,

plný vybroušených lidí.

Na kuličce z porcelánu

zasadili, radost, smích

v suterénu zamkli špínu,

nikdo neměl hlavu z ní.

Na kuličce z porcelánu

v paláci falše, snů si žili

ze stavebních ideálů

prázdná slova postačili.

Rozbili ten palác ze skla,

ze střepů lepí místa k žití

ze stavebním ideálů

bylo jim vždy k ránu k blití.

To co stačí, málo z dosti,

to nejsou Tvoje pochybnosti,

to není pro Ně, jak se říká,

to je jen Tvá politika.

Ten pocit je a nebo není,

poslední zazvonění.

Činorodost

Pro Tebe lásko má, pro Tebe

A pro naše děti a i celý svět.

Nechci by nám Svět musel závidět

Však pro Tebe Lásko má pro Tebe, naše děti a celý Svět

vystavím dům s okny do Vesmíru.

Dům plný štěstí, lásky, něhy a míru.

Dům plný radosti a dětského smíchu.

A u patníku u silnice zvednu růži do kytice.

Další květy Lásko moje,

natrhám Ti v celém Světě.

Po odkvětu všech těch květů

zahrnu Tě polibky.