Zlomek okamžiku

Tohle je hodně krátké,opět na zadaní.Tentokrát šlo o zápis z deníku člověka žijícího v době romantismu..

Pod nohama mi ubíhala kamenná dlažba.Bežel jsem,ano běžel.Pokusy o útěk.Kolik jich bylo?Už je ani nepočítám.Každý je stejně zbytečný,jako ten předešlý.Nikdy se mi to nepodaří...
Nevidím,neslyším.V hlavě mi stále rezonuje jen její jméno.V obličejích cizích lidí vidím její oči,každý úsměv mi ji připomíná.Bolest! Ano,způsobuje mi to hotová muka.Již ani nemohu naslouchat svým přátelům.
Moci se jí tak dotknout a znovu políbit! Byl jsem jí tak blízko.Dokud nevyřkla slova,která se zabodla do mého srdce jako kudla,která zná předem svůj cíl.
,,Nemohu to dělat" Slova,která mi zbořila svět.
Protloukám se ulicemi,snažíc se utéct.Město již dávno nemá hradby,ale já jakobych stále narážel do vysokých zdí.Ach, má milá! Proč? Proč jsi tak daleko? Proč to nejde? Proč si mě nechala dojít až k tobě a pak mě odvrhla jako špinavou hadru?
Ty příjemné chvíle,kdy jsem tě držel za ruku a vodil tě po lese.Bála jsi se,že si umažeš šat. Jak jsem tě vzal do náruče,aby se ti nezamazaly střevíce.
Proč jsem jen jeden z lidu? Proč jsi ze mě udělala další figurku na tvé šachovnici? Cožpak ti nic neříká láska?
Teď stojím na místě,kde jsem tě poprvé spatřil.Ty jsi na úzkém mostě uhýbala před projíždějícím kočárem.Spadly ti knihy,které jsem ti podal.Poprvé jsi se na mě usmála a jsem navždy daroval své city tobě!
Věřím,že až budeš číst tyto řádky,uvědomíš si,jak moc jsi pro mne znamenala.A nemít tě vedle sebe by bylo horší než tisíce nocí v žaláři.Život bez tebe je ten nejhorší trest.Ano,slíbil jsem,že zmizím z tvého života.Jediné,co po tobě žádám je nechat si tyto deníky.Aby sis vždy vzpomněla,že na světě byl člověk,který tě miloval.
Tolik si vždy chtěla vědět,jaké to je létat jako pták.
Most je úzký,ale postavený vysoko nad zem.
Až se znovu setkáme,povím ti,jaký byl ten zlomek okamžiku...

---