Nové začátky starých konců

Rozkročena na prvním sněhovém poprašku

berlemi si přišívám knoflíky

na sněhuláka ležícího stínu.

Mrkev zabodávám jak šipku k naději.

Co krok,

to čtyři stopy.

Budoucí paleontolog nepochopí,

jaké zvíře tu značkovalo krajinu.

Ani já nerozumím svým stopám,

na konci značek

zahynu.

Vraždíme se

v tělech verlib.

Ať žijí gurmáni kachních jater!

Tygří kožich na míru!

Ve stromech deštných pralesů

kácím se k zemi...

Pýcha předchází pád

do prázdnoty vesmíru.

Jak přibrzdit

ten přemnožený, masožravý dav?

Jak žít a nepadat?!