Labutí princ

Jak se svět točí, jako let labutí,

mrtvá padá na hladinu jezera.

Slza zčernalá, plná bolesti,

hrob labutí zalila lidskou neřestí.

Královny hladiny barvy sněhové

brázdí krev přírody v nadějích.

Prozradil tajemství princ čarovný

a meč jeho rezaví krví královny.

U jezera, v útrobách země

démoni spí, labutě hlídali.

Rolničky na počest smrti teskně zazněly,

princ umírá, nebe černá, svět ztemnělý.

Řekni mi tiše do spaní tvé ano

a já půjdu jako tenkrát nocí.

Za tebou lásko, princi labutí, vyletím,

složím svá křídla a o hladinu se rozdrtím.

V letu zachyť mne vzpomínko laskavá

a roztáhni křídla ty, jenž si troufáš.

A marně dál v napětí doufat budu,

že zlé se v dobré obrátí…