Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kabáty

03. 09. 2007

755

Autor

Praha

                                                  Kabáty

                                                  Jako by ses vzbudil v nějakém
                                                  úplně jiném světě,
                                                  světě ve kterém neexistuje podzim
                                                  a ptáci mají všichni stejně šedé hlavy.

                                                  Jako bys vstal z tůně, z níž ses narodil
                                                  a rovnou proskočil obličejem stromu
                                                  a tvůj smích
                                                  mu rozešuměl vlasy.

                                                  Někde v dálce jsi cítil, že na prohlou trampolínu
                                                  dopadají cvičky
                                                  a kočky ječí
                                                  pořád v jednom a tom samém rytmu.

                                                 A pak se objevily ulice, rychle
                                                 jako by je někdo přímo kreslil.
                                                 Všude to mňoukalo, všude padaly mraky.
                                                 Všude stáli cestující
                                                 s malými příručními deštníky
                                                 a čekali až naskočí
                                                 zelený panáček.

                                                 Ozývalo se hřmění, ale jeho blesky přitom
                                                 vycházely jen a jen z foťáků.

                                                 Chodils od domu k domu
                                                 v malém zakletém měste, které nekončí
                                                 a hledal vzkazy na jeho starých zdech,
                                                 jenže všude tam kde měly být
                                                 to jenom smrdělo močí.

                                                 Místo lidí jsi začal vídat kabáty.
                                                 A prázdné čepice, co se hýbou
                                                 malátně jako v narkóze.
                                                 Nijak nevoněly, nijak nevypadaly. Nebyly.
                                                 Teprve pak někdo vypnul reflektory.