Báseň o nelži a pravdě

Bezbarvý knoflík do šedi kolorovaný.

Sedíce v divanu z divokých krás,
spadla ti jízlivě do klína,
smotaná do šedivých mořských řas,
Baudelairova mršina.

V kuchyni z rezavé oceli,
padá ti na paty prach,
tak řekni, že tohle jsme nechtěli,
tak řekni, že máme jen strach.

Věštíme minulost z kávové sedliny,
ve vlakové soupravě třetí třídy,
snad pohlédneš do očí mršiny,
a necháš se zavést do nevšední bídy.

Díváš se na mě oddaně,
jak anděl z Krylovy písně,
však výraz tvůj pochopil správně,
když říkám, že nemám rád
                                            básně.

---