Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Andreo, má laciná nebáseň o tobě (a laciný začátek)

05. 09. 2007
0
5
384
Autor
M.K
sedím na lavičce v parku
sám
alespoň se to tak může zdát
když projdeš kolem
a řekneš si
ten určitě nikoho nemá
jenom svůj absint

hvězdy už nade mnou
dávno neprší
proto stále chovám v paměti
jednu z tvých krátkých sukní
kde byla kolem knoflíků
spousta záře
a zbytek školní svačiny

měsíc se pak stával jen záminkou
s bílým lemováním a přitažlivostí
pro noc

kdejakej feťák nám mohl závidět
když jsem tě učil kouřit
ty levný startky
nedělili jsme se napůl
větší část zůstala vždy pro mě
a to ti nevadilo

encyklopedie matematických rovnic
zamilovaná přání na valentýna
hromady hvězd před okny mého bytu
všechno jsme házeli do koše
společnou dvacítkou prstů
ale teď to pro tebe znamená víc
a proto se začínáš ptát po našem
ztraceným koši

5 názorů

Souhlasím, chtěla by víc propracovat, něco je nám nezaujatým nejasné atd..a konec by měl gradovat a ne jít do ztracena...

Dáša
05. 09. 2007
Dát tip
mno, není špatná ... jen by chtěla víc rozpracovat (to je jen můj názor) a konec je divnej ... ;o)

M.K
05. 09. 2007
Dát tip
:)

papouch
05. 09. 2007
Dát tip
fňůůk!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru