Cesty osudu

p-o-z-v-o-l-n-a na mě dopadla ta slova se zvláštní tíhou a zanechala dojem... zrušila bych však interpunkci (a nepatří do prologu GregoriAn?)

Pozvolna se propadám, v tmu, a stín se skrývá, ve vínu tohle je krásný. Celkem vystihuje atmosféru. kterou si dokážu představit... *

Větroplach: jop, prakticky naprosto jasná trefa;)

Na Cesty osudu jsem navázal svoje vlastní obrazy....a tak se neztrácím,... nebo možná ano a mám úplně špatné vysvětlení .... zní mi ty verše dost o naději, která se přetahuje s beznadějí nevyslovené otázky s předem jasnou odpovědí, proklatě.

není v tom nic nového, skrytého ... téma už je tak ohrané, že vyžaduje citlivý přístup (bych řekla ;o)

No neumřít, to je jasný... ale chápu... přesto mi vadí, jak je na konci každýho řádku čárka, i když tam někde bejt třeba nemá, tohle mě vždycky trochu naštve. A taky se v tom trochu ztrácím

Krásné, zamilované, ale nějako v tom bloudím :o)