Jsou noci

A pak jsou noci, kdy je pozdě na cokoliv myslet...

Jedinou možností je tím něčím žít.

Pod rouškou tmy žijí myšlenky volněji,

nesvázány okem přihlížejících.



Těžké uvěřit stoletým pravdám,

ve světě vlastních pravidel,

jsem svrchovaným pánem

a stínovou vládou.



Vždy jsem vládnul a vše řídil,

skrze neotřesitelnou víru v pravdivost tohoto tvrzení.



V těchto nocích se znovu ocitám v situacích,

které jsem nikdy nezažil.

Beru ji za ruku a přibližuji se.

Pak otevírám oči, abych je znovu zavřel a ocitl se jinde.

Nenaplněné vzpomínky.



Zahazuji svou  moc chromého krále

a vrhám se do proudu živých myšlenek.

Samé otázky a odpovědi.

Tak prosté a nevznešené, že je král ve mě nechce připustit.

Nacházím tam i sebe a tebe.

Každého zvlášť a přitom splývající.



Naivní a hloupý, se snahou vyhovět všem,

král pomalu umírá.

Hlas z toho proudu mluví jasně a krátce.

Je víc než fascinující...

---