Tmavomodrý svět aneb Mnoho povyku pro nic

Taková blbinka:)

Kdysi kdesi existoval zámek. Byl trochu jiný než ostatní, byl totiž celý tmavomodrý. Střecha i zdi byly tmavomodré, dveře i záclony byly tmavomodré, dokonce i květiny v tmavomodrých vázách byly tmavomodré. Tmavomodrému zámku vládla královna Modřina. Ráda poslouchala blues, pozorovala motýly (výhradně tmavomodré) a plavala v zámeckém rybníčku. Tmavomodrém. Chodila nejraději v tmavomodrých dlouhých šatech, s tmavomodrou čelenkou v blonďatých vlasech. Považte, královna Tmavomodrého světa byla blondýna! Když byla před rokem korunována, ozvali se konzervativní modříni (totéž, co u nás senátoři), jestli by snad neměla změnit zabarvení svých kadeří, že toto je proti zvyklostem, ale naštěstí je nikdo moc neposlouchal. I oni si nakonec zvykli, ale stále se ptali proč? a najímali vědce a doktory, aby to vyzkoumali. I vy se ptáte proč? Proč je neobvyklé mít blonďaté vlasy? V Tmavomodrém zámku se totiž, jak vidno, nosilo všechno tmavomodré, dokonce i vlasy. Ovšemže jim takhle nerostly samy od sebe, oni si je již od dětství barvili šťávou z borůvek. Modřínům nedalo spát, odkud královna pochází, že si je nebarví. Doktoři a vědci vyzkoumali jediné-že si je prostě nebarví. Modříni tedy vyslali ke královně delegaci s pugétem v ruce. Delegace se měla královny decentně, mezi řečí, optat, proč si ty vlasy proboha nebarví. Návštěva probíhala asi takto:

MODŘINA: Vítám vás, mí drazí, co vás ke mně přivádí? Snad ne nějaký problém?
DELEGACE: Královno Modřino, slunce naše tmavomodré, jdeme ti popřát dobrého zdraví!
MODŘINA: To jste nesmírně milí, avšak asi mi ušel smysl akce. Jak víte, jsem stále zdráva a nemoci mi díkybohu nehrozí…
DELEGACE: Ehm…zdraví není nikdy dost!
MODŘINA: Ano?
DELEGACE: Ano! Někdy, když člověk není dosti zdráv, může docházet k nepředvídatelnostem!
MODŘINA: Ale! Až tak?
DELEGACE: Dokonce, například, že, může dojíti i k takové nepředvídatelnosti, jako například…zesvětlení vlasů! Nebo neobarvitelnosti vlasů, že ano.
MODŘINA: Ach tak! Vás asi zaujala má barva vlasů. Nu, můžeme si o tom promluvit.
DELEGACE: Vaše modrovatost by byla tak laskavá?
MODŘINA: Ano, byla, ale ne teď. Pánové, když splníte mé tři úkoly, prozradím vám tajemství barvy mých vlasů.
DELEGACE: Ooch!
MODŘINA: Chichi! První úkol zní, zvedněte své ctěné zadnice. Druhý úkol zní, použijte támhletěch tmavomodrých dveří a projděte jimi. Třetí úkol! Nevracejte se! Bylo mi ctí, pánové a teď mne omluvte.

Tato akce se tedy setkala s totálním neúspěchem. Modříni ale nebyli tak pitomí, jak se zprvu mohli zdát. Byli o něco méně pitomí, než by si člověk pomyslel při prvním setkání. Sedli si tedy, a přemýšleli. Po dlouhém rokování se usnesli, že na královnu nastraží jakoby past v podobě švarného mládence, který se s královnou sblíží a vyzjistí, proč si královna nebarví vlasy. Pak rokovali znovu, o tom, kdo má býti tím švarným mladíkem. Jedna část navrhovala předsedu modřínů, ale brzy seznali, že onen pán není ani mladík, ani švarný. Druhá část prosazovala syna jednoho z modřínů. Ten sice byl mladší než předchozí kandidát, ale s krásou na tom byli podobně. Také si uvědomili, že onen vyvolený nesmí být ve spojení s ctihodnými tmavomodrými starci, aby královna nepojala podezření, že za celou akcí stojí právě oni. Přemýšleli sedm hodin. Právě když načínali osmou hodinu, ozvalo se z úst modřína Šišky: „Ha!“ Ostatní se po sobě podívali, zakroutili modrými hlavami a znovu upadli v dřímotu. Vtom se ozvalo ještě jedno „Ha!“ a to už jim přišlo krapet divné. Než se stihli vyděsit, Šiška pokračoval: „Myslím, že by bylo dobře pověřit tímto úkolem vnuka mé tety Ždibřicha. Královna ho nezná a ani já se s ním nijak nestýkám. Je však opravdu švarný, musíme proto dávat dobrý pozor, aby se nakonec nestal králem! To bychom brzo domodřínovali.“ Šiškův návrh byl jednomyslně přijat a zároveň byl vytvořen tajný Útvar pro hlídání vztahů Modřiny a Ždibřicha, jemuž velel hradní pasáček vepřů Smráďa. Také byla vytvořena Komise pro kontrolu Útvaru pro hlídání vztahů Modřiny a Ždibřicha. Když už na zámku nezbyl téměř nikdo, kdo by nemohl být nějak začleněn do nějaké komise či útvaru, Šiška usedl a sepsal dopis vnukovi své tety Ždibřichovi. Ten obratem odpověděl, že úkol rád přijímá, a že přijede toho a toho dne ve čtyři hodiny a tři minuty odpoledne. Naštěstí byla královna zrovna někde se svými královskými přítelkyněmi, tudíž mohli Ždibřicha přivítat všichni modřínové. Ždibřich se dostavil na koni, hladový a o minutu později. Nad oficiálním uvítáním mávl rukou a prohlásil: „Bylo mi ctí, pánové, děkuji za pozvání a prosil bych si vydatnou večeři.“ Ždibřichovo působení na Tmavomodrém zámku bylo velmi zábavné. On totiž přijal tento úkol pouze proto, že se strašně nudil a také jeho matinka toužila po vnoučátkách. Ždibřich byl vzdělaný a chytrý jinoch, ale bylo mu proti mysli vzít si nějakou přihlouplou ošklivku, jen proto, aby jako jediný syn udělal své jediné matince radost. Čekal, až se objeví nějaká chytřejší krasavice, než jaké doposud potkával. Správně předpokládal, že královna by měla být chytrá. Na kráse mu tolik nezáleželo, hlavně když bude mít i jiné zájmy než klepy a plky. Ještě toho večera ho Šiška představil princezně jako vévodu, který se vydal na zkušenou do světa a zabloudil až na Tmavomodrý zámek, který ho tak zaujal, až se rozhodl pár dní tam zůstat. Princezna se mile usmála a prohlásila, že je to od něj hezké a že ho zve zítra na vyjížďku, aby si prohlédl zdejší tmavomodré okolí. Ždibřich souhlasil a ráno už stál první na nádvoří i s koňmi. No zkrátka, Útvar pro hlídání vztahů Modřiny a Ždibřicha měl plné ruce práce a Komise pro kontrolu Útvaru pro hlídání vztahů Modřiny a Ždibřicha se mohla zbláznit, když viděla ty výsledky. Ždibřich se sice s královnou úspěšně sblížil, ale o vlasech prý, podle Smráďovy zprávy, nepadlo ještě ani slovo, přestože byli neustále spolu. Pořád si něco špitali, dokonce i královské povinnosti Modřina plnila jen, pokud byl Ždibřich s ní. Pobouření pánové modříni se rozhodli zakročit. Opět zasedli a opět rokovali, jak to zakročení provést. Vymysleli, že Ždibřicha odešlou zpět domů a věc se opět pokusí vyřešit sami. Když se však vydali pro Ždibřicha, bylo jim řečeno, že švarný mladík již odjel! To je poněkud udivilo a tak se dali do přemýšlení. Nemuseli však namáhat své staré (a pomalé) hlavy dlouho, královna Modřina si je téměř vzápětí zavolala do svých komnat.

MODŘINA: Drazí páni, mám pro vás novinku.
PÁNI MODŘÍNI: A jakou, slunce naše tmavomodré?
MODŘINA: Od této chvíle již nejste pány modříny! To je, co? Chichi!
PÁNI MODŘÍNI: Že ne?
MODŘINA: Ne-e!
PÁNI MODŘÍNI: A co to…jak to…jézuskote…
MODŘINA: Víte, oceňuji vaši snahu seznámiti mne s nějakým švarným jinochem. To se vám povedlo, i když jste tajili, že Ždibřichova návštěva je vaše zásluha. Já jsem se rozhodla, že zbavím naše království té protivné tmavomodré barvy a zároveň ho poněkud zvětším. Ždibřich, můj nastávající manžel, je dědicem jistého území a nyní odjel, aby vyřídil některé formality nutné pro spojení našich království. Máte také takovou radost jako já?
PÁNI MODŘÍNI: ---
MODŘINA: Ale co že nic neříkáte?
PÁNI MODŘÍNI: Jsme poněkud zaskočeni…A co bude s námi?
MODŘINA: I na to jsem myslela. Jistě si pamatujete, že než jste se v období bezvládí před mou vládou sami zvolili za modříny, pracovali jste jako kuchaři, ševci, krejčí…Proto jsem vám zařídila odvoz do vašich krámků a dílen. Na svatbu jste samozřejmě srdečně zváni!

Svatba to byla velkolepá, ale jedna věc tam byla podivná. Nic tam nebylo tmavomodré! Královna Modřina a nový král Ždibřich usoudili, že nic se nemá přehánět a proto ten nesmyslný zvyk pocházející z doby, kdy se urodil nadbytek borůvek, zrušili. Královna však navěky nosila jako připomínku dob dávno minulých tmavomodrou čelenku.
Na svatbu se dostavili všichni bývalí páni modříni, kteří pořád ještě nezjistili, proč je do čerta ta Modřina blonďatá! Na hostině se Šiška přitočil ke královně, tentokrát oblečené v bílém a tentokrát bez oklik a vytáček se zeptal: „Drahá novomanželko Modřino, blahopřeji! A chci se vás konečně zeptat, proč jste blonďatá?“ Na to královna odpověděla: „Ach Šiško, že si nedáte pokoj! Víte, já jsem alergická na borůvky.“

---