Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

A 48

21. 09. 2007
1
1
788

Hradbami pevných pout drží tě v dáli,

yardů snad na tisíc mezi nás vchází,

nejtěžší okamžik – marš když nám hráli;

edenem projel vlak a my ven stáli,

konec je všemu teď, když láska schází.

Jiřiny hlavy své pomalu sklání,

eden už podzimní do týla dýchá,

noc snivých otázek tu nemá stání,

dnem bílým potají zavzdychá pýcha.

Rozum šel k jezírku, srdce nic netuší,

utopí ve vlnkách všechen svůj žal,

šumění suchých trav šeptá mi do uší:

času dost bláhová, čekej mě dál!

Árie malinká zacinká v souznění,

kdo žije, miluje – my jsme si souzeni.


1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru