Odřeknut

Odřeknut

Tys byla krásná,

když začal jsem tě milovat,

a všechno,

i své srdce chci ti darovat,

vždy,

když tě vidím.

Já však nebyl tvým idolem,

žel byl jsem jen přítel.

Což neměl jsem právo?

Proč?

To víš jen ty.

Opovržení slyšel jsem z tvých úst,

dotkl jsem se tě,

„Pust!“

To byla tvá odpověď na moje něhychtivé věty.

Přítel, přítel říkalas,

je to málo,

vem to ďas,

a já odřeknut,

jen touhou umřít žil,

však osud ten se nesplnil.

Stále jsem tě miloval,

stále jsem se ptal,

proč nedovolíš mi co chci?

Ne!

Přítel.

Odsouzen k neštěstí,

já obracím se znovu,

nemohu však uspěti,

ať v úplňku či v novu,

ač luuna lásce přeje,

ač láska v srdci hřeje,

ty ledově odmítáš mě znovu.