Sopečník

UREKAS

Sopečník

Ležel na písku a hřál s ve spalujícím slunci pouště příliš studené pro něj,v němž hžnulo horko z nitra světa.Převalil se na bok srovnal křídla a nechal se unášet myšlenkami na stydnoucí pláň.Bude noc.Slunce se snášelo k východu a pískem duněl pohyb.

Urekas se prudce postavil,a pak se,v náhlém poznání, vymrštil do vzduchu.Ve stejném okamžiku vyrazilo z písku tělo,dlouhé,mohutné,větší než to jeho.Strašlivé trojcípé čelisti sevřeli na prázdno své tři stopy dlouhé trny těsně po ním.Nasál nozdrami kyslík a vychril pod sebe stěnu plamnů,olizovala podivné tělo,tavila okolní duny a rozechvívala vzduch hromy.Udělala mu dobře. Máchnul křídly a s rykem větru se vrhl dolů.Zaťal drápy do tvrdých plátů a prorazil je,vytrhl kus seškvařeného masa a vznesl se k obluze,tam se ohlédl.

Nebylo to mrtvé!Před ním se jako gigantická hradní věž kácelo k zemi všechno utrpení světa.

Červ.

Zvedl se roztáhl pláty těsně za koncem s čelistmi a začal do vzduch šířit cosi temného.Vzduchem probleskovala síla,chapadla roztahujcí se po světě.Tenké černé údy prosekávaly okolí červova těla,tápajíce po něm.