Vlaková

Cestování ve vlaku se pro mě pomalu stává noční můrou - mám neustále pocit, že mě někdo sleduje - pán se skřipcem i tlustá paní, co má zlobivou husu v košíku. Člověk se v takové společnosti bojí i poškrábat, a co je horší, když se podívám na proradné spolucestující, dělají, že mě nevidí - náhle se začtou do časopisu nebo se dlouze zadívají z okna.
 Zatím mě to neznepokojuje a sám pro sebe si říkám :"Však počkejte, v tunelu se vám pomstím !" A taky že jo - pánovi jsem vzal svačinu, paní polechtal na noze a husu kousnul do krku. Až jsme vyjeli a já si oddělával zbytky peří od úst, podivně si mě prohlíželi. Předstíral jsem, že o ničem nevím a používal jejich vlastní taktiku : otevřel jsem si knihu, labužnicky jedl svačinu nebo se koukal z okna. Zbytek cesty jsem vymýšlel podobné lumpárny a chystal jim různá překvapení, ano, cestování může být i příjemné.