Shon

Dýmí mi pod nos

kouř všedního pění

pěšinkou notuje si

človíček brzoranní

hýří vtipy

smích tupě duní

na vrata plechová

zakysaných duší

jež v tichosti se soustředí

v monotónní start

každodenní.

A tak jdou

ty shluky jedinečnosti

každých pět dnů v týdnu

lovit žití

pro přežití

chytat štěstí

v neštěstí.

Kdo ze sedmi dnů

nám jen dvě noci dal?

Kdo výron našich emocí

na dva dráty sletoval?

Jsou krásná rána

probuzení

dva v jednom loži

roztaveni.

Miláčku, zítra jdeme do práce

a děti naše

v máločase