Patrick

Tohle jsem napsala, když zle mi bylo,
do ničeho jiného se mi nechtělo.
Na kolenou už tu klečím,
s kudlou v zádech usilovně brečím.

Kdysi žila jedna bytost,
které patřila všechna ctnost.
Lásku lidem dávala,
na sebe téměř nehleděla.
Potom se měsíc otočil,
její slova poničil.
Začala vést boj se zlou duší,
proč? Nikdo netuší.
Donutila mě sklopit hlavu,
poraženecky odejít kvůli žalu.
A vyslovit pár vět,
které nikdy neměl spatřit svět-

-Někdo něco musel udělat,
do tvé duše zlo vehnat.
Tvé srdce na dvě části přelomit,
zabránit citu v něm proudit.
Ani láska tě neobměkčí,
ani hebké pohlazení něčí.
Přestaň se tomu citu bránit,
srdce do toho zla nutit.
Sám sebe okrádat
a ostatním ubližovat.

Byla jsem naivní, když jsem ti věřila,
do tvého srdce se proniknout snažila.
Buď mi teď sbohem dej,
nebo změň život svůj celej.