Václavova nadpřirozená kariéra ( kap.1., str.3.)

Václavova nadpřirozená kariéra

aneb Co všechno zavinil traktor

1. kapitola

 3. strana

          
            Když si přečetl inzerát na místo vedoucího kolejí, uvedeného pod značkou: "velmi nebezpečné!!!" pochopil konečně Václav, kde se nachází jeho vysněný výtah ke slávě. A i když rychlý rozhodně nebyl, na vytoužené místo vedoucího 5. a 6.patra, se plíživou metodou – na čtvrtý pokus-, nakonec dostal. Jediným kdo zbyl, byl jednoznačně tím nejvhodnějším kandidátem. A nic nedbejme na to, že bludičky, patrně z čiré msty, o něm rozhlašovali, že v minulosti navštěvoval dům u Červené lucerny v Malenkově, tropil si v mládí posměšky z kamaráda medvídka Pů, oslíka Ijáčka nebo dokonce že byl tím ničemou, který v devadesátém sedmém zapálil Perníkovou chaloupku.
            V Malenkově? Prosím vás, to je k smíchu. Václav, byl naopak tím, kdo neváhal přiložit ruku k dílu, a jako první se u hořícího marcipánu hasičům pletl pod nohy. A Ijáčkovi? Tomu dal dokonce jednou mrkev. To všechno je ale známé, přinejmenším přijímací komisi, které tohle všechno z jeho životopisu vyčetla, a které podsaditý pan předseda na závěr ústního pohovoru prohlásil: „Vypadá sice jako pitomec, ale nenechte se mýlit, pánové. Takový jako je tenhle, vydrží dlouho, a pokud nám nevypadne s balkónu, je dost možné, že ho budeme muset jednou suspendovat.“
            A protože Václav z balkónu nevypadl – na rozdíl od jiných-, šéfoval vesele dvou patrům větších či menších nadpřirozeností až do dnešního dne. Nikterak si nezatěžoval hlavu osudem svých tří předchůdců, a nebýt faktu začlenění do stavu posledního z nich jako bezhlavého muže, nepřišel by jim ani na jméno.
            Byl to vskutku smutný případ: shodou okolností taky krotitel divé zvěře – Robert Rarášek přišel o funkci vedoucího kolejí na vánoční besídce, která mohla být, nebýt toho triku s Hejkalovou příliš krátce otevřenou tlamou, velmi vydařenou. Tehdy na koledy sice nedošlo, ale zahejkali si oba – Hejkal i Rarášek.
             Sušinka si svého předchůdce i přes některé jeho zcela evidentní anatomické i charakterové vady, možná pro to jejich dávné krotitelství, oblíbil. A hýčkal si ho, nazývaje Raráška kolegou, jako jednoho z dvorních donašečů. A bylo skutečně proč. Bývalý krotitel Rarášek se nekrotil a psal udání na své spolubydlící z Transylvánie jedno za druhým, až jejich kápo veřejně vyhlásilo, že jim dlouho krev pít nebude. Což samo o sobě a vzhledem k faktu, že Rarášek nemaje hlavy ústy nedisponoval, svědčilo o velkém Drákulově nasrání. 
       

předchozí   <------------------->   další strana