Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Václavova nadpřirozená kariéra ( kap.1., str.4.)

18. 10. 2007
0
0
374
Autor
retvajn

 

Václavova nadpřirozená kariéra

aneb Co všechno zavinil traktor

 

1. kapitola

 4. strana

 

 

                        Na dnešní poradě, kterou jsme na čas opustili prohlížejíce si zaslouženě Václavovy barvité osudy, sedělo kromě Václava ještě trio vychovatelů. V šestém patře, u bludiček, čarodějnic a princezen sloužící bývalá čarodějnice Kuřinožková (a chcete-li, klidně si to „bývalá“ přeslechněte). Ve stejném patře působící výchovná pracovnice Jagová a tím posledním do mariáše byl, tudíž nadpřirozené pány z pátého reprezentoval, vyučený řezník a Václavův kamarád s dětství – čtyřprsťák – Brach, který měl sice sníženou pracovní schopnost, ale ta se týkala pouze práce manuální, tudíž tu výchovnou vykonával za dva.
            „Úklid na kolejích, co říkáte? Já tu Popelku zastřelím,“ zahájil první bod porady Sušinka Václav, „ dělá tu zem vůbec na mokro?“

            „Je lepší než ta předtím,“ zabručel Brach, míně asi tou předtím uklizečku paní Báthoryovou – alias Čachtickou paní-, „vobčas mi udělá kafe, a je konečně na co koukat. Bože jak ta ti, Václave, meje vokna, hotová báseň,“ zasnil se poeticky řezník.

            Vedoucí Sušinka vydal, jak se píše v románech, hluboký vzdech, a ignoruje slibně se rozvíjející erotické téma, se raději obrátil k ostatním: „Má někdo jiný poznatek, který by byl podobně k věci?“

            „Nemáme toaletní papír,“ probudila se Jagová.

            „To sice nemá s úklidem co dělat, ale přivezu ho hned zítra,“ odsekla jí Sušinka, „nebo mi víly ucpou odpady jak minule. Vydržte to drahá kolegyně“ povzbudil smířlivě Jagovou, která na kolejích náležela k loajální menšině.

            „Vydržíme, když si to přejete, pane vedoucí,“ zaskřehotala bába Jagová a přisvětlila zasedací místnost úsměvem v hodnotě tří zlatých zubů.

             Ptám se na novou paní uklízečku, jak uklízí, respektive neuklízí,“ napovídal vychovatelům sugestivně Sušinka.

            „U nás nepoklízí,“ nezklamala opět Jagová.

            „Dobře, a kdo další?“

            „Mně se líbí, snaží se a…,“ přisadil si opět, v otázkách ženského šarmu evidentně nepodplatitelný
Brach.
            „...a má
ráda zvířátka, která jí oddaně pomáhají. Pane kolego, řeč je o čistotě kolejí a ne pohádkovém charakteru paní uklízečky, “ uťal mu sarkazmem další rodící se pikantnost nadřízený. „Já osobně, na ní a na její práci vidím nějaké ty nedostatky. Spíše nežli kouzelné zrcadlo, připomínají podlahy mucholapku, u upírů a vlkodlaků nevynáší koše. A to její prozpěvování nám tady akorát kazí morálku. Zkrátka, pokud se milá Popelka v dohledné době nějak radikálně nezlepší, může si začít hledat nějaké nové místo.“
            „Anebo prince…“ přihřála si polívčičku Jagová, která na žárlila na Popelčino mládí.

            „Tak to by bylo k úklidu,“ zavrněl spokojeněji Václav, „tedy pokud nemáte další stížnost.“

            „Můžu ještě?“ Ozvala se doposud nestranná Kuřinožková.

            „Ale samozřejmě,“ odpověděl nic zlého netuše Václav.

            „Je lepší než Bátoryčka, která pořád nasávala na mejdanech z klukama z Karpat, místo toho aby pořádně vysála nám.“

            „Jo,“ přisadil si Brach, „a k personálu nebyla vůbec družná.“

            „Než Báthoryová by byl snad lepší každý, i porouchaná myčka na nádobí po záruce, ta neuklízela, ta tu bordel naopak systematicky vytvářela,“ rozpálil se vedoucí kolejí. „Chcete, aby nám to tu zavřela hygiena? Ne? Tak, uvažujte, a příště mlčte. Proč já vůl, nezůstal v tom zemědělství,“ zanaříkal.

            „Protože se do potahu nehodíš, a na jatka je tě málo,“ zabrblal si potichu Brach.
 
         

předchozí   <------------------->   další strana

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru