Moje duše je bezdomovec

Moje duše je bezdomovec

            Jen co ráno vstanu, běžím k popelnici, přehrabuju se v ní, obracím odpadky, nahlížím do obalů, zda tam ještě něco nezbylo. Sice to moc nevoní, ale nemůžu se smířit s tím, že kdysi krásné pěkné věci končí v koši. Přemýšlím, zda si nenechám tento krásný obal, uvnitř už nic není, ale na památku bych mohla. Dívat se na něj a slzet dojetím. Asi bych měla dojít si pro něco nového, ale nepůjdu, stejně to skončí v koši.

            Jsem takový humusák? Jsem. Přebírám se v odpadkách svých bývalých vztahů, svých lásek, krásných chvil, vzpomínkách. Byli to kdysi ve své dané době krásné nové věci. Ale použitelnost vypršela. Některé věci, vztahy se hodně zkazili, některé krásné chvíle mají svou vlastní exspiraci.

            Kdy už konečně dám svolení, aby se odpadky odvezli a vsákli do země???