1988

Sotva vidím přes záclonu kouře

na ty vyzývavé rty kolem cigára,

říká si kabaretní umělkyně

ale ve skutečnosti je prodavačka

vidím jí to na nehtech

poničených od zboží..

Znám ty touhy, být alespoň večer za lepší,

snažit se naládovat si trochu obdivu

do krku, ono to pak lépe chutná

to ranní kafe před prací,

kdy mozek má světlejší chvilku

a tak vříská, že seš nula

A ty si řekneš, jo, možná makám jako vůl,

ale včera by to do mě nikdo neřek

třeba se to změní..obdiv si poučtíš do žil

ale ve skutečnosti jako by sis

píchala strouhanku,

když slibuješ, že to není napořád..

A když ses probrala, dvacet let v cajku,

zbyly ti unavený oči, na krku dvě děti

a taky rozvodový stání..zas to ränní kafe,

jenže tentokrát víš, že moc fajn to není,

tak ses hodila do kupy a vytáhla ven

s rudými rty a cigárem, hledat ten pocit, že to ještě není ztracený