Kapka

Teče slza po chodníku

přesto teče stále kupředu,

zdolávajíce překážky,

jinak nepřekonatelné.

Obteče plechovku kdys sežrané paštiky,

pocházející z několika rozemletých mrtvých,

proteče posmrkaným kapesníkem,

ležící ji v cestě, aby ji o několik milimetrů dál

zanechala téměř tamtéž.

Proteče pod lidskou botou

stojícího člověka, civícího do výlohy

na prasečí hlavu v televizi

a bez povšimnutí něčeho mimořádného,

pokračuje kapka dál.

Hrne prach, špínu a zkažený vzduch,

lidské svědomí, povalující se jí v cestě,

činíce tak bez své vůle.

Nakonec metařovo koště

zažene kapku do škvíry v chodníku.

Náhle uvízne v pavučině