Vílí reel

Kdybych byl mlád, jak býval jsem, a sny

a smrt jen z dálky znal,

Duši bych nerozťal a půl jí

v světě lidí nenechal,

Tak já bych zůstal za pecí a

nad Elfií rukou mách,

Zato má duše bloudila by

v jejích křivolakých uličkách,

Tam potkala by krásku, která

smích a hřích a pýchu zná,

Ta orly z nebes sezve a mě

na hromů strom přiková,

A až mé srdce zradí ji,

opustí ji a zklame ji,

Do hnízda hvězd je zabalí

a odnese je s nadějí,

A až ji jednou znechutí

a unudí a otráví,

U říčky z ohně nechá je,

kam chodí kluci hnědaví.

Ti budou si s ním krutě hrát

a hop a skok a krok a sun,

Pak rozčtvrtí je a natáhnou

 na housličky místo strun.

A každý den a každou noc

na moje srdce budou hrát

Písně tak smutně podivné, že

všichni budou tancovat

a skákat, hopsat, střečkovat

po lese, louce, po poli,

Až s očima jak uhlíky se

v zlaté drobky rozdrolí...

Už nejsem mlád, už šedesát

let nevím, kde tě, srdce, mám,

Snad fidláš strašnou píseň tam,

kde slunce je jen velký klam.

Jak smutně, hořce závidím,

půl duše mám a málo sil,

Než abych cítil vítr z hvězd

co nese s sebou vílí reel.

Kdo neslyší ten vílí reel, tomu

nepřijdou ukrást dech.

Už nejsem mlád a hloupý, choulím

se jen ve smrti a snech