Nejněžnější píseň

Nejněžnější píseň.

Jsem okouzlen tím světem,

jež kvete kolem nás,

v radosti písně s klarinetem,

příroda plná samých krás.

Tak sametové tvářičky,

líbají dneska moje rety,

když milují se naše dušičky

a všude znějí klarinety.

Tělíčka své horko ,

do prostoru vysílají,

ve vlnách mé fantazie,

šálek čaje nalívají,

když ovoce nám krásně zraje

a mráčky podivného tvaru nabývají.

Ach miláčku píšu tu píseň,

nejněžnější ze všech.

*

Snad se mi zdáš,

když usínám brzy,

ty ráda mne máš

však roníš pro mne slzy.

Chci hledět do tvých očí,

až na samé dno duše,

jsem v poetickém kolotoči,

láska střílí na mne z kuše.

Již zasáhla mé údy

a srazila mne k zemi,

všechno se to divné zdá,

pravím, že však dobře je mi.