Písmák Padá ti ksicht,
Matko stověžatá,
údy tramvají
v obličejích ulic.
Ústa gravitace
drolí zubem času
chléb památek.
Drobky historie
tváří se macešsky,
kurevsky a věčně.
Padá mi ksicht,
ó ženo nahatá,
dech aut zahalí,
prsy věží v nic.
Zákal navigace,
infarkt kompasu
zrak nazpátek.
Možná ještě žije,
neskočil nuselsky
v lůno té slečně.