Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dušičková

01. 11. 2007
0
0
678

Pro lidi, kterým chybí světlo.

Je skoro listopad, je skoro šero po celý den. Ráno, když se probudíš, marně hledáš světlo, které by prozářilo tvůj pokoj.Roztahuješ závěsy, vytahuješ žaluzie, přemýšlíš, jestli ta bílá záclona se nezašpinila pohledem z okna....Všimneš si, že naproti v domě rozsvítili, žlutá záře žárovky vydává svůj signál jako bludička. Zkusíš to taky, ale zjistíš, že tvoje lampa je oděná v pavučinovém závoji. Pořád šero, pořád šero, pořád šero....!

            Vyjdeš ven hledat to světlo, z naděje nebo ze zoufalství, vždyť je to jedno.... Jdeš a den se mezitím přehoupne do poledních hodin. Marně vyhlížíš slunce z pod těžkého vězení mraků. Najednou je tma. Večer. Nutno jít domů a ohřát se v blízkosti své milenky stolní lampy. Nezradí tě a prozáří celý pokoj. Černá ji sluší víc než šedá....

            Další dny jsou v podobném odstínu. Už ani nevnímáš rytmus města, tlukot srdce, už nečekáš na to,co nepřichází....

 

            Jsou dušičky a ty se chystáš jít zapálit svíčky. Jednu si vždycky bereš navíc, kdybys ji náhodou potřeboval.... Ráno jsi vstal, nebe ani nevnímal a bez povšimnutí jsi vyšel z domu. Až cestou na hřbitov topolovou alejí sis všimnul něčeho zvláštního. Paprsek slunce obarvil všechny stromy do okrové barvy a rozehrál hru světla a stínu. Park zářil intenzivněji než za letního odpoledne.

            Dojdeš na hřbitov, zapálíš svíčku a stále myslíš na ten zázrak při cestě sem. Zapaluješ jeden knot po druhém, míjíš lidi dělající totéž u vedlejších hrobů. Pod spadaným listím to najednou ucítíš.... Život i smrt. Světlo i tmu. A pak -  mír?

            Mezitím se setmělo. Pomalu opouštíš hřbitov, ale ještě jednou se musíš otočit. A uvidíš to. Zázrak. Malé hořící svíčky jako maják společně vytrvale září do tmy a prosvětlují hřbitovní krajinu. Napadne tě jen jedno slovo: přístav. A pak jen pořád dokola -  život, smrt, světlo, tma, život, smrt, světlo, tma, život, smrt, světlo tma....a taky, ano, taky mír....

 

Až půjdeš příští rok na dušičky na hřbitov, nezapomeň si vzít jednu svíčku navíc....Nikdy nevíš, jestli tě nezachrání před....


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru