Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNoc
04. 11. 2007
2
6
730
Autor
bennium
noc má svoj život
čas
netiká cez tvoje srdce
len tak
náhodou
uniká ti medzi prsty
keď nestíhaš
dýchať
keď sa len tak plazíš
po mne
a zanechávaš zelenú
a ja ťa vnímam
tvojimi
(až príliš hlučnými)
srdcekrokmi
pod mojou kožou
6 názorů
možná mi tam i něco vadí,(třeba slovo "plazíš se", nebo ten verš v závorce) ale první polovina je malebná a příjemné pocity převažují... */
no, vis, bajron, ona bola alkoholicka a zeleny usmev znamenal nieco ako farbu plesne :)
pre mňa je (alebo skôr bola) zelená až príliš silná "farba"
a toto sú už v podstate nejaké tie posledné básne zo zbierky "zelená", ešte dve :)
zelena, zelena, zelena... nie je jej uz privela? mne obcas evokuje aj nieco dost neprijemne - to mam z Jozefa Maka - Marusin zeleny usmev :)