Arytmické veršovánky

Medovník

********

 

 

Jen trošku jídla k večeři

 

ve vzduchu hektolitry medu

 

snad to svedu

 

snad svedeme to dobře

 

zdravím tě bobře

 

co pelášíš po kočičích hlavách

 

po správných drahách

 

a pleteme nohama

 

svetr tak dlouhý až běda

 

a praštění prostoru

 

co se brání

 

pak propustí tě skrz

 

oka mrknutí a ručička vteřinová

 

máme nová těla

 

co si chtěla

 

co jimi protáhnout jde ruka

 

měkounká a měkoulinká

 

a hebká – heboulinká

 

a energie není

 

zmizela – docela

 

a ví to každý

 

to skutečné jsou sebevraždy.

 

 

 

 

 

 

 

Větrák

******

 

Knokautován zcela

 

naprosto frustrující situace

 

ale jen v podvědomí

 

napovrch vše se daří

 

odměna na oltáři

 

a pravá stránka duše

 

kluše

 

ta levá pouze pospíchá

 

a uprostřed – mezi – 4 lézy

 

černější než půda na Moravě

 

teďka právě

 

se to děje

 

skrytá beznaděje

 

skrytý strach

 

fatal – krach

 

fatal – ERROR

 

chyba

 

chybka

 

chybička

 

láska - pod ní lavička

 

a my víme

 

co tam dříme

 

za tou mříží

 

co se blíží

 

neublíží

 

tomu kdo je bez těla

 

tomu kdo proplul mořem času

 

a pukají struny – pukají

 

aféra na točitém schodišti

 

a větru šum

 

vichřice

 

tornádo

 

co táhne

 

do nitra země

 

-

 

-

 

-

 

-

 

-

 

-

 

ke mně.

 

 

 

 

 

 

Jádro

____

 

 

Byl tu celý ten

 

a odešel jen na chvíli

 

pomýlí se pomýlí

 

plno hyacintů v tašce z igelitu

 

já viděla jsem za úsvitu

 

a květinová pole

 

narůžovělé moře

 

a pravá jména umíme si dávat hravě

 

na popravě

 

a chodí tudy svatí

 

bez opratí – hned se ztratí

 

a život tehdy zdvihl paži

 

voda – co se sráží

 

voda co ve vzduchu  vytváří

 

červenavou záři

 

kde se páří

 

nic a všechno

 

hip-hop – TECHNO

 

a riskuje – kdo hospodaří

 

s čerstvě otelenou krávou

 

a film co přesahuje lidské rozpažení

 

to se cení

 

to co je odevšad

 

i před nosem

 

a bílé vlasy děda

 

v košili ze světla z meotaru

 

a dveře co se otvírají

 

a křivka zmijí před pohledem z boku

 

běží tu tisíc roků

 

a vpravo nahoře

 

v plynové komoře

 

vyčísluje někdo cenu času

 

a prodává ho velmi draze

*

*

*

zase jsme na podlaze

 

-         protentokrát v Praze

-         je tu tak blaze.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---