Já chci pryč

Podlaha. Proč na ní ležím? Proč je na ní krev. Čí je ta krev? Čí je ta podlaha? Moje není ani jedno z toho, tím jsem si jist. Opravdu jsem si tím jistý? Opravdu jsem si něčím jistý? Ale asi jsem tu už někdy byl. No jo, jsem tu teď, nějak jsem se sem musel dostat předtím.Jak dlouho jsem tu ležel? Proč tu vůbec ... Bolí mě hlava, ne bolí mě všechno. Na nábytku spousta prachu, na zemi spousta krve, na zdi nalepené papíry, na papírech čmáranice a někdo nechal puštěnou vodu. Nebyl jsem to já? Počkat nikdy nikde tu ... Z čeho to teče? Asi se mi to jenom zdá? ''Je tu někdo?!,, sice celý byt už prošel prohlídkou po někom kdo by mi odpověděl aspoň na jedno PROČ, ale pro jistotu. Otevřel jsem jediné dveře a vešel do něčeho podobného kuchyni, na stole ležel umaštěný sešit. Hmm, prázdný stránky. Kdyby tu aspoň bylo okno, jenže ono ne, asi jsem se dostal někam kam se vlastně nijak dostat nedá. Kopnu do stolu a ten se rozpadne a já mám pocit , že se rozpadnu taky. Začne to tou nohou co se pokoušela zničit ten stůl, ze kterého ... Ehm ta noha, teď myslím nohu stolu do které jsem kopnul, tam pořád stála, absolutně ignorovala co se stalo. Zkusím ji odhodit a otevřu kus země. Takže dveře v podlaze. Jaké mám štěstí, celej polámanej, špinavej, nejspíš s kocovinou tak silnou, že si ani nepamatuju, že jsem něco pil, ale nezůstanu tady. Nezůstanu. Vlezu dovnitř a padám odsud. Padám doslova, člověk by čekal něco jako schody. První co vidím po dopadu je žebřík. Ten žebřík mám v břichu. Bolí mě oči, je tu strašně ostré světlo. Žebřík se v půlce zlomil, bolí mě to. Sice jsem ho vnímal jenom chvilku, ale byl mojí součástí. Brečím, někdo mě plácnul po zadku.

---