Melancholie Smrti

 Melancholie smrti

Silueta postavy tmavou nocí jde,ani nepípne

Hvězdičky na nebi jako perly svítí a on se na horu ohlídne

Motýl smrtihlav křídly mává a prolétává kolem něj a náhle k zemi padá

Cizinec se jenom pousměje a dál svojí cestou se dává

Život a smrt ho netěší a nechce jít spát

Jeho neradost je na něm moc dobře znát

Někam se ztrácí neznámo kam…odchází!

A nový den pro tento svět přichází.

Ale něco je špatně, něco je jiné.

Ptáci nezpívají a ulice lidmi nejsou plné

Co se to děje,všechno co žije je jakoby mrtvé…spí!

Kdo by byl vzhůru tak pozná jak ticho hrozivě zní

Já šel jsem, k tomu komu Smrt říkají, jmenuji se Sen, těší mě.

Ale já vím kde ji hledat, znám svoji sestru a ona zas zná mně.

Šel jsem k jejímu oblíbenému místu,kde vodopád hlušivě řve a krásně se třpytí.

A tam vidím dívku co na trávě sedí a zpívá si písničku o smutném žití.

Sen ,,Copak to děláš ségra?“

Smrt ,,Zpívám si o ptáčcích, jak jsou volní a létají si kam chtějí.“

Sen ,,Ale stejně umřou.“

Smrt ,,To ano,ty ji znáš?“

Sen ,,Ale mi nezemřeme a za to máme práci, velmi důležitou.“

Smrt ,,Chtěla jsem aspoň jednou dovolenou.“

Sen ,,Proč?

Smrt ,,Aby byl jednou den kde nikdo nezemře,ať ptáčci bezstarostně létají,ať květiny ukážou svou krásu a vůni všem aniž by je někdo zašlápnul,ať zamilovaní lidé navzájem neumírají a ty jsi to zkazil, když jsi je uspal.“

Co nevidím, je to jako šok pro mě to byla velmi zvláštní chvíle.

Slza z jejího oka se zatřpytila a spadla dolů a smála se tak mile.

Smrt ,,nikdy jsem nemilovala a nebyla milována, musí to být krásné.“

Sen ,,Asi ano.“

Tak jsem si sednul k ní a udělali jsem si volno po celý den

A pro ostatní to byl jenom delší sen..

                                                                                                                                   Asan