Úchylná

Sedím si tu s teplometem,

tiskneme se k sobě,

oba štěstím jenom kvetem,

v téhle zimní době.

Pouští do mě božský hic,

šelmově nahlas předu,

roztává každý kus mého vředu,

v plném žaludku, dál od plic.

Zbožňuji ho moc,

chci za to něco mu dát.

Hřeje mě celou noc.

Jak skvělý aparát...

Pár drátu, šroubečků, plechů a tak.

Dráždí mě jeho bílý vzhled.

Stahuje na sebe můj ostrý zrak,

jak říkal by: "Vem si mě. A to hned!"

Splývá si se zdí,

je chameleon v bytě.

Však cítím stále skrytě,

jak jemně šeptá: "Chci tě!"