Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Phoenix

19. 11. 2007

524

Autor

Jan_Ko_Var

Jsou místa, kde by se člověk neměl mýt mýdlem, protože při vlhkosti vzduchu O% pak praská kůže...

Phoenix

Z písku městem kráčím

poušť zemi nešetří

v úzkostlivá slova kroky vetkávám

ostny kaktusů

propíchnou i duši.

Chodci vlastně nejsou

jen auta - množí si tu svou

svaly nohou ztrácí smysl

lidé v plechovkách

tvář nemají.

Prý civilizace…

Teprve 50 tý den bez deště

Stéká bílá pěna

kůže vysychá

po tichu lesklých stěn sténá

padající led

před svým ztvrdnutím

až mrazu srdce odevzdá.

Stojím uprostřed a zoufale

drtím mýdlo prsty a vím

že nikdy nebudu čistý…

A 50 tý druhý den zapršelo

3 názory

Jinovata

03. 01. 2008

Dát tip

Tohle už pokus o poezii je, ale obrazy a velkový výklad jsou příliš rozostřené. Doporučil bych netěkat tak rychle, ale vždy setrvat u obrazu co nejdéle, pokusit se jím promluvit dřív, než jej doplní jiný. Velmi se mi líbily první dva řádky: "Z písku městem kráčím / poušť zemi nešetří". Tak zvláštně a mnohoznačně řečené... Kráčím městem, které je udělané z písku a zároveň kráčím z písku pouště a vcházím do města. Město v pouští touto dvojznačností krásně splývá, druhý řádek prohlubuje obraz a dává mu smysl. Následující tři řádky ale na tomto obrazu přímo nestaví, jsou krkolomné a těkající od kroků ke slovům kaktusům a duši, jakoby chtěly zajímavými slovy vyplnit prostor. Zcela jiná tektika než jakou úspěšně předvedly první dva řádky...