Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Fotografie

20. 11. 2007
1
3
553
Autor
Leel

Láska zaslepuje...a co?

 

Naštvaně za sebou práskl dveřmi- další schůzka s Pavlínou, další hádka, další rozchod. Stále stejná pohádka. Kdyby tak mohl spočítat pokolikáté už se spolu rozešli, kolikrát se zase dali dohromady… Ale ne, na to teď nemá sílu… Sedl si na pohovku- zhluboka dýchej… rozmysli si co vlastně cítíš. Dnešní hádka byla totiž jiná než ty ostatní- ne, že by neměla stejné důvody, ale ve vzduchu bylo něco cítit. Jako by to dneska mělo být definitivní… Ano, to bude ono. Ulevilo se mu, že na to přišel. Cítil zklamání a možná i smutek, ale úleva převládala.

Nejvyšší čas zbavit se všech těch krámů, které mu ji připomínaly- vždyť dneska je to definitivní. Kartáček na zuby, zbytek sprchového gelu, staré oprané tričko, které nosila, když u něj byla přes noc, a pak… Podíval se na její velkou černobílou fotografii, která visela nad pohovkou. Ta fotka… měli ji oba- jednu a tu stejnou. Petr ji měl, protože na ní byla Pavla a ona zase, protože údajně dokazovala jeho talent…

Do pozadí hrála z rádia (ani si nepamatoval, že si ho pustil) nějaká slaďárna. Sundal obraz ze stěny a dlouze se na něj zadíval. Pavlíně to tam vážně slušelo- ležela na trávě, pravou ruku za hlavou a levá, lehce pokrčená, se skoro dotýkala jejího levého stehna.

„smile on face let me knot thah you need me…“ lehce se usmívá- byl to ten úsměv, díky kterému se do ní zamiloval- takový upřímný a zároveň hravý

„there´s a truth in your eyes saying you never leave me…“ hluboké, modré oči hledící přímo do objektivu; dala se v nich vyčíst oddanost a přitom v nich hořely trochu ďábelské ohníčky.

„ touch of your hand says you catch me wherever I fall …“ pohledem sjel k jejím pažím. Tolikrát ho objímala, vždycky, když měl problémy, mohl s ní počítat- s ní a s jejím utěšujícím objetím…

„you say it best when you say nothing at all…“ podíval se ještě jednou- vlasy, oči, nos, rty, ruce, tělo, nohy- vždyť to byla jeho Pavlínka- jak si jen mohl myslet, že ji dokáže opustit?

Vždyť ji miluje! Rychle zamyká byt- rádio uvnitř stále hraje- a běží ulicí…

Stále stejná pohádka. Kdyby tak mohl spočítat pokolikáté už se spolu rozešli, kolikrát se zase dali dohromady…   


3 názory

katugiro
27. 11. 2007
Dát tip
Krátká ukázka ženské prózy... :) Není moc co kritizovat, je to o ničem. Zarazily mě hluboké modré oči na černobílé fotce. A špatně opsaný text písničky. Tak třeba příště.

kapitan
24. 11. 2007
Dát tip
A nic....

Barman
20. 11. 2007
Dát tip
No jo, fotky. Pěkná miniatura, sice nic objevného, ale napsáno tak akorát

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru