Teď už ne...

Sedět jen tak v hospodě a pozorovat převalující se dým, který vychází z mych plic a vznáší se nad stolem… pozorovat ten nudný zbarvený vzduch jak si s ním hrají vzdušné víry a neustále mění jeho směr a rychlost… místo toho abych se díval na tu nejmilejší osobu která je v hospodě také, ale ona už tu není se mnou, patří jemu, klukovi, který je přece tak lepší než já… když přišel, krve by se ve mě nedořezal, ale já vím ze ona je zamilovaná do něj a ne do mě, poslal jsem jí za ním a srdce mi hrozne krvácelo, odešla za ním už to není jako dřív… teď už ne… zase jsem jenom kamarád jako už tolikrát… a nikdy to nebude jiné…