NAUFRAGIUM

I ve vlasech máš vítr

Vánek tichých zimních rán

Ale plachty rve jak vichr

                        stěžeň na stokrát je přelámán

I v očích svých máš moře

Vlny až po krk sahají

A v ústech jak na Sahaře

                        ty oči mi napít nedají

I v uších Ti zní zvony

Velká srdce buší do bronzových těl

Ale neslyším už jejich tóny

                        svět kolem navždy oněměl

I ve rtech vězníš duši

V hlubinách věčnosti se zaslíbí

A najednou jsme slepí, němí, hluší

                        když smrt Tě políbí