Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Slabost?

30. 11. 2007
1
6
1334
Autor
smalllemon
Cítím se slabá.
Neskutečně slabá.
Bojím se zítřka.
Prvně v životě pláču nad osudem, který mě dosud vedl kupředu.
Šla sem hrdě za ním.
Se vztyčenou hlavou a krásnými představami.
Představami o síle, štěstí a moudrosti.

Nikdy sem se nechtěla vzdát, ale přišlo to tak náhle.
Z ničeho nic vše skončilo.
Všechno se zahalilo do šedavé mlhy.

Okna v místnosti jsou zamlžená a dveře zamčené z venku.
Dřevěné skříně se dávno rozpadly v prach.
Zrcadlo se vysypalo z rámu a já šlapu v jeho střepech.
Jsem pořezaná, ale nevnímám tu bolest.
Myslím na tebe.
Na tebe a naši lásku vzpomínáš?
Chtěla bych to zažít znovu.
Jít po tvém boku a myslet na štěstí které mě potkalo.
Ale nejde to.
Sem tu zamčená, pořezaná a zničená.
Rukávem se snažím otřít okno, ale jen ho víc zamažu krví.

Zavřu oči.
Nemyslím na nic.
Je mi líp.

Když je otevřu, vše je najednou bílé.
Zmizely střepy, okno, dveře i ty skříně!
V dálce vidím modravou záři.
Připomíná mi domov.
Rozběhnu se za ní!

Na tváři, ani nevím odkud, se mi objeví úsměv.
V hlavě slyším zvony.
Ale záře se vzdaluje.
Nevzdám to!
Běžím dál!
Beznadějně.
Vyčerpáním klesnu k zemi.
Zase ležím v těch střepech.

Rozhlédnu se.
Temnotu místnosti prosvětluje jen kaluž rudé krve.
Položím hlavu a už vnímám jen tu temnotu.
Sem jí plná.
Jsem slabá.

Dveře se pomalu otevřou a někdo vejde.
Nevím kdo, ale jeho přítomnost mě hřeje.
Sedne si ke mně a obejme mě.
Nemůžu se hnout, ani mu poděkovat.
Nemůžu nic.
On mě jen vezme do náručí a nese pryč.
Pryč z té temné místnosti.
Pryč od ostrého skla a prachu.
Pryč z místnosti plné krve a smutku.

Položí mě do měkké trávy a omyje ze mě všechnu krev.
Jako by omyl i tu tíhu.

Pohlédnu mu do tváře.

Pohlédnu do tvojí tváře.
V koutku se vděčně usměji.

Naposledy mě políbíš a já odejdu šťastná.

Šťastná, že si byl se mnou.
Šťastná, že sem tě mohla ještě spatřit.
Šťastná, že si mě osvobodil z mého vězení.

Stalo se to co sem si přála.
Naposledy jsem pocítila tvoji lásku.
Hřejivý pocit něhy a uspokojení duše.

Už nejsem slabá.

Život mi nic nevrátí, ale přesto ti za vše děkuji.

Vždy sem tě milovala

6 názorů

smalllemon
22. 09. 2013
Dát tip

Kdo má alespoň trochu představivosti, neodsoudil by to... Vaše hloupost ;)


avox
29. 02. 2008
Dát tip
hm, cítíš to správně, je hodně slabá... a opět chyby!

palino8
24. 02. 2008
Dát tip
opäť ti tam chýba veľa čiarok... a je tam asi 4x toľko slov, než by sa, vzhľadom na tému, patrilo...

tu mi vyslovene prekážal ten výkričník... Zmizely střepy, okno, dveře i ty skříně! radšej 3 bodky;) zase také, neviem, rozťahané...nie, nie je to zlé...ale rozťahané myšlienky a stráca sa iskra...

Řízek
14. 02. 2008
Dát tip
člověk až cítí stebou* cituji: "Nepronásleduj toho, kdo tě ze svého srdce vyloučil, vyhneš se bolestným pokoření!" Snad se to toho týká, jestli ne, tak sem to tak úplně nepochopil, ale to neva...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru