Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zmizík

01. 12. 2007
0
1
687
Autor
pezzi

protože jsem věřila, že tentokrát to dopadne jinak.......ne tak smutně A zase jsem se mýlila?!

Zmizík

 

V hlavě mám zmatek

Já procházím teď krizí………………je to boj mezi lítostí, láskou a zlostí (podle nálady)

Už je to ňáky pátek…

A já zareagovala strašně cool

Protože jsem ti chtěl ukázat jakej seš vůl………..a že já jsem fakt nad věcí

A protože už podruhý

Nechci být ta druhá

 
Chtěla jsem tě vyzmízíkovat

Jako na základce

Ale nejde to tak hladce

 
A tak se přesvědčuju o tom,

Že všechno, co jsi mi říkal a jak ses choval

Nebylo doopravdy……………….že jsi prostě ubohej lhář

Žes necítil to, co já

I když ses tak projevoval……..když jsme byli spolu

…takový reakce, který nemůžeš zamaskovat

 

Protože to mi pomůže tě vyzmizíkovat      (doteď jsem v to doufala)

Aspoň z mý hlavy

Když ne z mýho života

 

Tomu před tebou jsem řekla

Aby vypadl z mýho života                   

On mi zlomil srdce………………..kdepak, dal mi jen lekci

A upravil sen o ideálním chlapovi

Kterej prostě neexistuje

Byl to kurevník

Ale ty jsi pořád uvnitř

V mý hlavě

A v srdci

 

Nedokážu tě vyzmizíkovat

Protože v skrytu duše věřím,

Že nejsi jako ON

 

Třeba ten večer

Když jsi za mnou přišel

Bylo to tak romantický

Zeptal ses: smím?

Vzal jsi me za ruku

Položil sis ji na svou tvář

Která ti pohnutím cukala

A třásla se ti kolena

A chtěl jsi, abych tě pohladila po tváři

 

Na to fakt potřebuju zmizík, protože

 

Vzpomínám na to pokaždý

Když tě potkám……………(snažím se tě ignorovat, abych ukázala, že jsem hrdá)

Protože to byl ten nejromantičtější večer

Jaký jsem kdy zažila

A protože nevěřím

Že to skončilo…. a že ten stav se nezmění

 

Ve čtvrtek jsi vylil čaj

Když jsi seděl přede mnou

A měl jsi zase to svoje cukání v obličeji

Když jsi nervózní ....................................................ze mě

Seděli jsme od sebe jen pár centimetrů…………A já se ti snažila provrtat do hlavy

Jenže můj vlas se ti usadil na tvým tričku

Jako bezcenný zlatý suvenýr, který sis asi odnesl nevědomky domů

 

A včera jsem pochopila

Že ti nejsem lhostejná………….i když děláš to samý jako já (ignoruješ mě, ale já s tím začala)

Stál jsi vedle mě skoro dvě a půl hodiny a vůbec jsi neutekl

Byl jsi nervózní

Když jsem byla přitisklá na tobě …………..abych viděla do cizího otevřenýho těla

A zároveň jsem se tvářila jako nic

I když v tom bylo víc

A když jsem se nedívala

Tak jsi mě pozoroval………..jak se směju, i když uvnitř mě to svírá

 

Potom jsi spěchal

Neutíkal jsi přede mnou

Utíkal jsi za mnou

A před sebou……………………..

 

A proto ten zmizík nefunguje….

 


1 názor

Bacil
22. 12. 2007
Dát tip
To je takové pravdivé, ze života... Jestli je to báseň, nevím... Ale je to o tom, jak to je. A není tak jednoduché to takhle napsat...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru