sníh

mně tu kvetou sedmikrásy a měsíční jahoda... delší, šedivější vlasy... nebude to náhoda

A je tu metr sněhu... skrývá mou něhu... studí do pasu... zemřít pro krásu...

vidíš, stále si sem chodím číst :-))

Óóó... další rok uplynul, kde jsi fanfáne, není tě vidět, slyšet... :-)

...jsem smutný...vím že ještě žiji...jsem šťastný...doba meziledová...

smutný fanfáne, už ten smutek přešel? cokoli jen ne soucit! */

jedno jestli pláče nebo se směje... jsou to projevy lidských pocitů, líbí se mi zejména začátek, cokoli v životě, jen ne soucit, mluvíš mi z duše! */

...můj ztracený smích někde pod ním...sám, bez rtů, pláče...proč pláče smích?...neměl jsem spíš napsat...něco jako...pláč se směje...ach jo...asi je to nastejno...

T

včera, když noc křičela jak opelichaná vrána, roztačil se nad olomoucí sněhový bál...

budu se muset vrátit ráno, vnímám už nějak divně...

...tady padá sníh...na cestě je ledovka...

... a prší ... ***

to můžeš, ale až po návštěvě u mých dílek, zvu tě!

..."blízko je den"...a tuším, že je moc daledo....takže Ti dám bod...

mě se neptej...říkala jsem nepřepisuj, všecky rady jsou na draka... ale včil to má rytmus, údernost a den se rýmuje se sen...(ehm, jak to bylo úplně původně?)

...daleko den...?....

chmmm...nemusel jsi to přepisovat...a stejně to nedává ten smysl, matní to ten původní dojem a pocit... za oknem tma maluje mráz blíží se den možná:tma mrazem maluje na okno...ale je to tvůj text a já ti nemůžu radit...a stále je tam velký skok mezi tou tmou a blížícím se dnem...já nevím

...dík...napsal jsem, že mráz maluje...na okno...

vadí mi dvakrát za oknem a dala bych blíží SE svítání ...ale za pocit, který znám*