Vrať se

Proč? Proč sedím sama pod oblohou,

proč sama počítám zářící hvězdy, které ještě nedávno patřily nám?

Je jich čím dál méně,

a tma v mé duši roste, měsíc jako by neexistoval.

Vyhnal jsi ze mě slunce,

a mé srdce hledá nové paprsky,

alespoň jeden malý paprsek světla,

který by mi dovolil dostat se z té tmy,

černé, nekonečné, zužující,...

vzpomínám si na noci, které jsme spolu prožívali - zamilovaní.

Čas utíkal silou blesků, které jsme nevnímali.

Měsíc osvětloval naše těla a já stále cítím Tvou blízkost,

jak jsi se mě dotýkal, hladil a šeptal: "mám Tě rád".

Byla jsem Tebou a Ty jsi byl mnou,

teď jsem Tě ztratila a nemůžu najít ani sebe samou.

Zároveň s tebou jsem ztratila své slunce,

už nikdy neucítím teplo slunce, teplo tvého těla,

už nikdy neuvidím světlo slunce, světlo v tvých očích,

už nikdy se nebudu utápět v paprscích slunce, utápět se v tvé náruči,

už nikdy ...

hvězdy se ztrácejí jako hvězdičky v tvých očích,

měsíc ztrácí jas, jak se ztrácí tvůj úsměv.

Nedokážu zapomenout, vrať se...