UPOZORNĚNÍ PRO DĚTI: TATO KNIHA NENÍ VHODNÁ PRO RODIČE (zejména se slabým srdcem a žaludkem) Milé děti, v této pro život velmi praktické knize si postupně probereme zrod a evoluci PRDU. Pohodlně se usaďte ve svém oblíbeném křesle s mističkou fazolového salátu... Prdy povoleny VĚNOVÁNÍ: všem, kdož umí prdem odfouknout peřinu

O zrodu prdu

 

Určitě jste se v nudných hodinách dějepisu (či vlastivědy) učili, že pravěcí lidé, neboli neandrtálci, žili velmi krátkou dobu. Ale proč? Někteří vědci se domnívají, že o život přicházeli při lovu, stali se kořistí jiného predátora, nebo zemřeli na obyčejnou chřipku... Naše nejnovější studie však odhalila šokující skutečnost!

Pravěcí lidé nevypadali jako my... Podle učebnic víme, že jejich tělo pokrývala hustá srst, v jejich opičím obličeji nemůžeme přehlédnout nadočnicové oblouky, nízké čelo a velký vyšpulený pysk... Možná si říkáte, že takhle vypadá kdejaká vaše sousedka. Pravěkým lidem ale chybělo něco, co má každý moderní člověk dnešní doby. Ne, nebyl to mobil, počítač ani MP3 přehrávač, ale... PRDÍCÍ DÍRA!

Možná se ptáte: "Ale co je to ta prdící díra?" My vám to hned objasníme... Prdící díře se v přírodopise říká konečník, popřípadě řiť. V pravěku ale nikdo řiť neměl. "Lidé" v té době jedli jen málo, nesrali a tak se jim všechny nežádoucí látky usazovali v těle a bolelo je břicho. Většinou tedy umřeli na to, že se nafoukli a praskli jako bublina.

Jak tedy ten jejich zadek vlastně vypadal? Ano, měli dvě půlky, většinou vypracované z běhu, a mezi nimi ovšem tu starou známou dělící rejhu, která jim v době ledové sloužila k tomu, aby si v ní ohřáli prsty. Ale nikde žádná díra!

Podle grafických výjevů objevených na zdech v jeskyni jsme zjistily, že pravěcí lidé lovili ve dvou řadách za sebou, zadní řada s oštěpy vztyčenými proti zadku kolegy stojícího v přední linii, která mířila na kořist.

Všechno se seběhlo asi takhle:

 

 

Muži s nabroušenými oštěpy opouštějí jeskyni, před kterou ženy zpracovávají kožky z ulovených zvířat. S bystrým pohledem, plným očekávání,  se plíží hustým porostem pralesa. Vyhlížejí možnou kořist, která nakrmí celou tlupu.

Dusot... Lovci se seskupí a s napětím sledují, co se objeví v mlází před nimi. Zapraskání větví je donutilo zvednout zrak... Mlází se rozhrnulo a proti lovcům stanul obrovský mamut. Neohroženě se seskupili do dvou řad. Vtom mamut vydal ušidrásající pazvuk. Přední linie couvla, ale to neměla dělat. Ostré oštěpy kolegů v zadní linii  zajely mezi jejich chlupaté půlky.

 

Ještě téhož večera se zrodil PRD. Od té doby začali pravěcí lidé srát a dožívat se mnohem vyššího věku. A tak už novorozencům píchali díru speciální řiťovačkou (prdelní děrovací tyč). Postupem evoluce se díra promítla do genetického kódu člověka.

 

 

 

A teď již víte, milé děti, jak vlastně ten pšouček, malý brouček, přišel na světlo světa.

 

 

Jak prd potkal smrad

 

Jak tu sedíme v tom smrádku,

máme chutě na pohádku.

 

To vám tady povídám,

že dřív prd byl vždycky sám.

 

Bylo mu však smutno,

a tak bylo nutno,

kamaráda najít si,

„Á, tu hele ,zajíci!

Zajíci, zajíci, nechceš si se mnou hrát?

Nechceš být můj kamarád?“

„Ne, ne, já sem jdu jen srát“

 

A tak hledal dál….

 

Šel a šel, až potkal čápa,

a ten čáp si hledal chlapa.

„Hej čápe, nechceš si se mnou hrát?

Nechceš být můj kamarád?“

A čáp na to:

„Jaký „hej“?

Všichni vědí, že jsem gej.“

 

A tak hledal dál….

 

Pak prd potkal žabáka,

co dal by si panáka.

„Žabáku, nechceš si se mnou hrát?

Nechceš být můj kamarád?“

„Nečum na mě,dej sem misku

a nalej mi do ní whisku.“

 

Tak po dalším neúspěchu,

šel po cestě celý z mechu,

a přitom měl plno spěchu.

 

A tak náhle na paloučku,

v tom malém smrdutém hloučku.

Uviděl ho! To je on,

toho prdu šampión.

 

SMRAD!!

 

Smrad a prd se zasnoubily,

od těch dob si skvěle žily

tož měly se vskutku skvěle

vrátily se do prdele!

 

 

Hovno, ach hovno

(podobnost s dílem Manon Lescaut čistě náhodná)

 

Hovno je krásné, hovna je škoda,

hovno je poklad hozený do záchoda.

 

Hovno ach hovno, hovno z prdele,

Ty, jež si plaveš v míse vesele.

 

Hovno je moje, hovno je všech,

kdo nemá hovno, tak ten má pech.

 

Hovno maj bohatí, hovno maj chudí,

někdy nás z hovna smrad pořádně prudí.

 

Hovno, ach hovno, hovno z prdele,

Ty, jež si plaveš v míse vesele.

 

Hovno je úleva, hovno je moje,

hromada hoven, je fúra hnoje.

 

Hovno je žluté, hovno je hnědé,

hovno je to, co nám z prdele jede.

 

Hovno, ach hovno, hovno z prdele,

Ty, jež si plaveš v míse vesele.

 

Hovno je drahokam, hovna je třeba,

hovno je to, v co změní se chleba.

 

Hovno je první a poslední z mých plín,

hovno je barvy polních hlín.

 

Hovno, ach hovno, hovno z prdele,

Ty, jež si plaveš v míse vesele

 

Hovno je sračka, hovno je šiška,

Zrzavé hovno možná má liška.

 

Hovno je auto, co jezdí ve střevě,

Hovno je prostředek, určený k úlevě.

 

Hovno, ach hovno, hovno z prdele,

Ty, jež si plaveš v míse vesele

 

 

Hovno…ach, hovno.

 

Úvaha o prdu

 

Zamysleme se nad zásadní otázkou, nad kterou už jistě uvažoval každý z vás: „Dá se z prdu udělat kulička?“ Dnes již víme, že prd je plyn,  a to takový, že nám někdy dokáže pořádně zamávat čichovými buňkami.Ovšem plyn se skládá z látek pevných a tudíž, když bychom ho rozdělili na jednotlivé prvky, mohli bychom z něj tu již zde zmiňovanou kuličku udělat. Teoreticky možná, ale když se na to podíváme z praktického hlediska, kolik by se asi muselo „pochytat“ prdů, aby vznikla jedna malá kulička?A kdo by  byl schopen prdy chytat do zkumavek?

Ze seriózních zdrojů(viz wikipedie) jsme se dozvěděli, že prd(flatus) se skládá z různých plynů, (59 % dusíku, 21 % vodíku, 9 % oxidu uhličitého, 7 % metanu a 4 % kyslíku) sirovodík je v něm zastoupen méně než jedním %.Kolik by tedy těch prdů muselo být na jednu malou kuličku?

Z vlastních zkušeností víme, že 3 mladé sličné slečny dokáží za 14 dní  vyprodukovat 1300 prdů chcete-li flatusů.Kdyby si tedy každá z těchto slečen při náhlé potřebě vyprodukování flatusu přiložila k řiťi balónek, který by po použití zavázala, aby plyn neunikal, a takto pokračovala k úplnému naplnění balónku, je možné, že po řádném odležení by se v balónku zformoval útvar zvaný Flatusův škraloup?Při správném zacházení bychom mohli ze škraloupu vytvarovat již několikrát zmiňovanou kuličku. Jakou by měla barvu?Hodila by se nám do bytu nebo na krk jako doplněk?Byla by modrá, růžová nebo zelená? Můžeme dosáhnout i tmavších a efektnějších odstínů, pokud si dáme bandasku borůvek?

My si myslíme, že bude hnědá, ale to jen v případě sračky, kdy se částečky trusu zachytí na plynu, a tím dodají plynu Hustotu, a to takovou, že by se dala doslova krájet.

Zde vyvstává další otázka:“Můžeme tuto kuličku stále považovat za prd?“

 

...ale o tom až příště, teď hezky zalezte do postýlek a spinkat.

 

Vévoda z Prdelové Lhoty

 

V Prdelové Lhotě,

kde vítr fičí,

prasata celou noc hlasitě kvičí,

bydlel vám vévoda,

se jménem Bezvoda

 

Chlapík statný, čelist silná

jeho mysl neomylná

 

Popíšem tu strašnou noc,

kdy chtěl se vysrat moc a moc

 

Byla noc, temná snad,

vévoda Bezvoda z postele spad

 

Jak spadnul z postele,

zařval:“Do prdele!“

 

Ve střevech jeho vaří se sračky,

honem si nazouvá ženiny bačky

 

Tak běžel přes dvorek navštívit latrínu,

v tomto přec nemůže spoléhat na plínu

 

Jak běžel přes dvorek, měl v očích smrt,

od hovna dělil ho jediný prd

 

Otevřel dveře, usedl na díru,

„Ach běda došlo nám papíru!!!“

 

Že není papíru, pokládal za zradu,

musel si pro papír dojít až do hradu

 

Jak běžel do hradu

posral se na schodech

 

---