Vánoční hvězda

                                                                                                                                                       Vánoční hvězda              

     Vyšel z domu a popadla ho naprostá melancholie. Během celého měsíce to vypadalo, že se letos budou Vánoce slavit na blátě; počasí však opět překvapilo. Všude, kam jen dohlédl, byl čistý bílý sníh. Jako by někdo tam nahoře už nemohl snášet všechnu špínu civilizace a snažil se celou zem očistit od všeho prachu. A nebe bylo s tou bílou krajinou v souladu. Nebeský malíř nechal u země namalovat líbezné červánky, které se loučily se sluncem usínajícím někde v mlze, ale i ty nakonec pohltila černá barva přicházející od vrchu. Poutníka ke svému cíli vedla hvězda, jediná zářící, jediná, na kterou zbyla ještě barva.
Sáhl si pod kabát, aby zkontroloval, zda je vše na svém místě, a nechal se jí inspirovat. Vydal se za svou hvězdou... Vydal se na autobus.

     Cítil se okraden a ponížen. Ptal se, jak jen mohli, ale otázka v jeho nitru zůstala nezodpovězená. Stále se přesvědčoval o správnosti svého budoucího činu.
Ani by mu nevadilo, že lidé slavili Vánoce, problém byl v tom, že neznali jejich pravou podstatu. V hysterii spojené s oslavami se jejich křesťanský původ s pohanskými kořeny zcela ztratil. Jejich význam udávalo veřejné mínění, a podstata byla zapomenuta.
Nastoupil do autobusu.

     Postupem času se ze svátku klidu, radosti a oslavy narození Ježíše Krista stal svátek obávaný a hlavně nucený. Pro většinu lidí přinášel jen starosti spojené s vánočním úklidem nebo koupí dárků. Protože o tom přeci Vánoce jsou, o dárcích! A je úplně jedno, že nevíme co koupit, obchodní řetězce nám spolehlivě něco velmi výhodně nabídnou, a ať už se to darovanému líbí či nikoliv, hlavní je, že dárek je koupen. Nevěrní muži koupí svým milenkám drahé parfémy a manželkám sadu vařeček, které jejich ženy nikdy použijí; oni sami se pak budou pod vánočním stromečkem přetvařovat, jakou radost jim udělal pár nových ponožek. A děti? Ty budou šťastné a pár dní snad dají pokoj při hraní s novou hračkou, kterou si u Ježíška vykřičely a která stála jejich rodiče celý měsíční plat.

     Z přemýšlení jej vytrhla holčička, která přistoupila do autobusu a zdvořile se ptala, zda si může přisednout. Přikývl. „Víte, jedu za babičkou,“ rozpovídala se, „ona nikoho nemá a Vánoce tráví sama. Namalovala jsem jí obrázek,“ strčila mu jej před nos, „ myslíte, že se jí bude líbit?“ „Určitě,“ nepřítomně odpověděl a dál se díval z okna. Holčička mu ještě něco vykládala, ale on ji už neposlouchal. Myslel na děti, na jejich pokřivený obličej, až se jednoho dne neopatrností rodičů dozví, že Ježíšek neexistuje. Myslel na ně, ale ne se soucitem, nýbrž s nenávistí, protože bude nakonec jedno, kdo dárky nosí, hlavně že budou. A tímto uvědoměním se tak děti dostanou do onoho monstra Vánoc, které je poháněno velkým kolem komerce a peněz, a zatlučou tak jeden z posledních hřebíčků do rakve Vánoc křesťanských.

     „Nashledanou,“ pozdravila holčička, ale on jí neodpověděl. Vystoupila z autobusu a prošla kolem bezdomovce ležícího na lavičce. Nevšimla si ho. Se stejnou lhostejností ho přecházeli po celý den i jiní lidé, bez zájmu, jako by pohled na umrzajícího člověka na ulici byl v jednadvacátém století zcela normální. Dříve by se možná někdo slitoval a donesl mu kousek vánočky, ale dnes je podstatné to, že dárky jsou koupeny...

     I on vystoupil z autobusu. Žílami mu protékala horká krev a cítil zrychlený tep srdce. Vydal se na náměstí, protože tam je na Štědrý den plno; lidé tam chodí se svými dětmi před tím, než je navštíví Ježíšek... Přidal do kroku, a i těch pár posledních minut svého života věnoval přemýšlení.

     Vždycky kolem Vánoc navštěvoval supermarkety, což mu přišlo stejně podlé, jako když viděl v kostele nevěřící, ale i tak to dělal, aby si potvrdil správnost svých myšlenek.
Díval se na masakr při zabíjení kaprů a nemohl pochopit, proč to lidé dělají. Je pravda, že kapr byl při štědrovečerní večeři v mnohých rodinách nahrazen něčím chutnějším a „vznešenějším,“ mnoho lidí však při kaprovi zůstávalo i přes obrovskou nechuť. Pobaveně si vybavoval tváře lidí nad rybou s pachutí rybníku a bahna, jak z ní naštvaně vypreparovávají kosti, a hlavně rosol...
Co však pro něj bylo na znehodnocených Vánocích ze všeho nejhorší, to byly umělé vánoční stromky. Nějak nechtěl uvěřit, že je lidé kupují kvůli ekologii. Byla to pro něj taková degradace Vánoc, kterou už nemohl snášet dál.

     Na náměstí bylo opravdu plno. Velký dav lidí se shromáždil u mohutného vánočního stromu a nad ním svítila hvězda. Pochopil, byla to ta jeho, která mu dala správně najít svůj cíl. Naposledy se rozhlédl kolem sebe, a pak už jen sáhnul pod kabát, aby dal do pohybu zmáčknutím tlačítka přístroj připevněný na svém těle. S úlevou a pocitem zadostiučinění se vrhnul do davu.