Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Ó, jak smutno velice,
když rozbili si palice,
krev stéká mírně na líce,
nic tlačí lehce na plíce.
Stála panna časně zrána,
košile sobě sušila,
aniž něco tušila,
přelétla nad ní temná vrána.
A jak ta vrána,
časně z rána,
máchla křídly v nebesích,
sesypal se shůry bílý sníh.
Sníh ten bílí,
mrtví sílí,
potrvá to už jen malou chvíli,
a na zem vstoupí temné síly.
Ti co leží i když sněží,
ti co shlíží ze špiček věží,
ti jejichž srdce v tepu stojí,
ti jež svým tělem půdu hnojí.
Těch čas teď přišel,
teď vstávat budou,
prohrabou se tou zmrzlou půdou.
Kroky v dáli,
jenž se zdály,
na obrysech nabíraly.
Na dveře kostí, klepy - klep,
místo tváře holá leb.
Již neskryje tě ani sklep !
Kdo to v sněhu čeká něhu ?
Já jsem přilét v kvapém běhu.
Otevři dveří dívčino,
já tvůj milý býval kdysi,
než ožraly mou hlavu krysy.
Zděšením je výkřik - kdysi,
teď ožíraj jí také krysy.
Je to dobré originální technické pojetí od
klasického standardu slok. Co takhle ještě
zkombinovat hororové prvky s romantikou,
erotikou, to pak bude bezva.
I tak jsem spokojen L. H. Lovecraft by se
tiše usmíval.
Písmák