Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠnofonius a Mordulína
03. 01. 2008
1
2
1058
Autor
Semíšek
ŠNOFONIUS A MORDULÍNA
Prolog:
Všichni: Slyšte, slyšte, poslouchejte.
Kluci: Na vědomost všem se dává, že dnes uvidíte strašlivou původní komédii Šnofonius a Mordulína aneb:
Holky: kam vede tvrdošíjnost lstivé fraucimóry.
Úvodní píseň
Komédie začíná
a prohloupí, kdo prodřímá,
tento příběh k poučení,
že láska není k zahození,
to věřte nám.
Vypravěč: / otvírá knihu a čte/ Při této tragédii vystoupí kromě pozůstalého rytířstva a komonstva též statečný rytíř Šnofonius /loutka Šnofonia je s úklonem představena, holky reagují/
Kluci: /poněkud smyslně/ … a sličná Mordulína /loutka je představena, reakce holek nenadšená/
Vypravěč: Dále pak vystoupí Admedus, toho jména druhý, kníže Brčokolský, se svou počestnou manželkou Kalafunií/dvojice lidí představí loutky úklonou a povzdechem Ach jo!/
mistr popravčí Karnifex /loutka je představena E-E-E-Eh-JO/
úslužní a spolehliví dvořenínové /loutky jsou představeny a postupným vyzvednutím pojmenované: Balburíno, Buchtáccio
a náš malý Pimprle, který rozličnými špásy, šprýmy, šprochy a vejšplechcemi celé publikum baviti bude. /Loutka je představena JUCH /
vypravěč: / sklapne knihu a zpaměti dodá/ A v neposlední řadě s hrůzyplným hromobitím vystoupí Mefisto arciďábel / vezme loutku a vyžene všechny herce dozadu. Pak dodá: Začátek na zvonec znamení se dá! / a odejde dozadu odložit loutku/
Dopředu si sednou všichni krom budoucího Admeda a Kalafunie.
Jeden z lidí vpředu otvírá knihu a čte: Jednání první.
Na to holky otevřou oponu a čte se dál: Knížecí komnata, na trůně sedí Admedus, vedle Kalafunia, manželka jeho /vodiči vzadu umisťují loutky podle pokynů/, v koutě trčí Karnifex, mistr popravčí /jeden z lidí vyskočí a zavěsí Karnifexe na postranici, vrátí se zpět na své místo/
Jeden ze sedících se zvonečkem uzavře: Jednání první právě začíná! /zazvoní/
Admedus: Velký žal má prsa svírá, hrůza moří srdce celé, duše se mi potí v těle.
Nepodivil bych se věru, kdybych stonal na choleru. ACH JÓÓ!
Kalafunia: /ozvěnově/ Ach jo.
Admedus: Nechci dáti vymřít svému rodu, rád bych se dočkal svatebních hodů. Ach jo.
Kalafunie: Ach jo!!
Admedus: /jeho zoufalství se stupňuje/
Proč právě vlastní dcera má tou tvrdou hlavou svou mého zármutku je příčinou?
Na sta princů krásných nad růže nabízelo se jí za muže.
Ale všichni tito jinoši obdrželi od ní po koši. BĚDA! BĚDA!
Kalafunia: /snaží se utěšovat Admeda/
Manželi můj nejvěrnějším poklade můj nejmilejším i mně tvrdost dcery naší srdce rmoutí, ducha straší.
Admedus: A dál? Co mi sdělíš dál?
Kalafunia: Domluva má byla marná, neb ta dcera přenezdárná, navzdor moresům a mravu, postavila si svou hlavu. Bojím se opakovati, co ráčila vysloviti!
Admedus: Mluv!
Kalafunia: /zdráhá se/ Řekla… ne…
Admedus: Mluv!
Kalafunia: Řekla…, že vy mužští, že jste hloupí, že prý raděj do kláštera vstoupí.
Admedus: /rozčílen/ To že řekla? Sláva marná, ta holka je přenezdárná.
Kde teď vězí, nezdárnice? Sám vynutím tolik na ní, že už neodmítne vdaní!
Balduríno! Buchtaccio!!
Kalafunia: /pomáhá přivolat dvořeníny/ Balduríno! Buchtáciio!!
Balduríno a Buchtáccio: /nečekaně se objeví za zády mohutně volajícího Admeda, ten se prudce otočí, lekne se a padne na zadek/ Přejete si, pane?
Admedus: /sedící/ Zvednout!
B+B: /zvedají Admeda, za asistence Kalafunie, která je nabádá k opatrnosti/
Admedus: /stojící na vlastních nohách/ A teď jděte a přiveďte Mordulínu!
B+B: /snaží se omluvit a vymluvit, oba jsou rozpačití/ Ale… ona…
Admedus: Co ona?
B+B: Když… ona…
Admedus: Tak dost! Jděte a bez reptání vyplňte mé přání!
B+B: /horlivě/ Když ona setkání se brání.
Admedus: NO tak, bude to!!!!!!
/poté zdrceně klesne na trůn a spílá/
Osude, proč černým stínem svým usadil ses na mém bedru knížecím??
Kalafunia: /ve snaze utěšit manžela/ Doufejme v bohy příznivé, že vezmou nás do ochrany své a že v nedlouhé již době vyplní se přání tobě.
/oba čekají na příchod Mordulíny/
B+B: /ohlašují příchod princezny/ Princezna Mordulína přichází!!
Admedus: /s manželkou po boku se postaví, otočí směrem ke dvořenínům a očekávají dceru/ Ať vstoupí!
Mordulína: /vstoupí z opačné strany než je očekávána/ Papá… mamá… /chce pokračovat v řeči, ale…/
Admedus: /skočí jí do řeči, přísně/ Dost že jdeš a žádné ptaní. Už nám neodmítneš vdaní!
Mordulína: /rozmazleně, jízlivě/ Dobrá, papá, žádné ptaní, já už neodmítám vdaní.
Admedovi a Kalafunii se evidentně uleví, klesnou na trůn.
Mordulína: /vydíravě/ LEČ… /Admedus a Kalafunia vystartují do pozoru/
… za muže si zvolím toho, co má v makovici ostrovtipu mnoho.
/reakce dvořenínů- nakročí vpřed/
Co přestatečný nejen v meči, šikovný je taky v řeči.
/reakce dvořenínů- nepochopují, jsou užaslí/
Kalafunia: /vzpamatuje se první, nesměle se ptá/ Mordulíno, smím se ptáti, jak to hodláš rozpoznati?
Mordulína: Lehce, mamá, co tě rmoutí, hádanky mu nechám uhodnouti.
Admedus: A kdo nenajde rozluštění?
Mordulína: Ale, papá, nač to ptaní.
Už jsem mandát rozepsala, na všech rozích vylepiti dala,
Že kdo z nápadníků schopen není pro hádanky nalézt rozluštění,
Uvězněn má býti z trestu, za svou smělost do arestu.
Všichni ostatní: Kam?
Mordulína: Do arestu, čili do vězení. Co je na tom k podivení?
Takže spokojen, papá???
Admedus: Co mi zbývá, dcero nezdárná. Budiž tedy po tvém. Ach jo!
Kalafunia: Ach jo!
Lidi vpředu: Konec prvního jednání./ zatáhnou oponu/
Jednání druhé: /uvede někdo z lidí sedících vpředu, otevírá se opona i kniha a čte se:/
Tatáž komnata knížecí, leč o několik týdnů později. Na trůně opět sedí Admedus, v koutě se opět krčí Karnifex, mistr popravčí. /Dodržuje se stejný princip/
Jeden ze sedících se zvonečkem uzavře: Jednání druhé právě začíná! /zazvoní na zvonek/
Admedus: /žalostně hořekuje/
Bohužel, má slavná hlava se mýlila, když požadavkům Mordulíny svolila.
Kolik princů do mé dcery zblázněných pyká za svůj omyl v kriminálech mých.
Dost! /vstane/ Balduríno! Buchtaccio!!
B+B: /3 údery, vstupují zprava/ K službám, pane!
Admedus: Jaké jsou čerstvé zprávy?
Buch: Pane nejmilovanější…
Bal.: Kníže naše nejjasnější…
Admedus: Tak dál…! /naléhavě/
Buch.: Ze všech svatbychtivých ženichů co se přihlásili pohříchu…
Bal.: .. nebyl schopen ani jediný uhodnout hádanky kněžniny.
Admedus: Bože! /usedne na trůn, dvořenínové ho obklopí z obou stran a sdělují dál/
Buch.: /žaluje/ Zejtra tomu budou čtyři neděle, co nařízení vyšlo.
Bal.: /žaluje/ Rytířů kopy půl už do arestu našich přišlo.
Admedus: /vstává/ Bože! Bože!.. jeliž to pravda, mistře Karnifici?
Karnifex: /někdo k němu doběhne, zatahá za provázek visící loutky/ Eh-Eh-Eh-Eh-JO!!
Admedus: /mávne rukou, klesne na trůn a mluví jakoby sám pro sebe/
Bože, dcero nezdařená, jsi-li už teď spokojená s výsledkem svých vášní zlých?/vstane a vyhrožuje/
Budeš mít smrtelný hřích, jestliže se nezměníš, chotě li si nezvolíš,
bez všech těch hloupých rámusů,
šarád, křížovek a rébusů.
Mordulína: /prudce vstoupí zprava/
Jaké to zde, papá, vedeš řeči,
královské slovo dal jsi mé podmínce přeci.
Naposledy vám tady povídám, že na svém rozhodnutí setrvám
a že s tím jen půjdu k oltáři, komu tři hádanky rozluštit se podaří.
Kdo neuhodne, pak budiž po něm veta,
v arestu ať tráví svoje mladá léta. A basta!
Karnifex: Eh,eh,eh, jo!
Mordulína: /odejde/
Admedus: Moji věrní dvořenínové, popatřete, jak slzí oči mé nad krutostí té nezdárnice.
Buch.+Bal.: /snaží se utěšovat Admeda/
Buch.: /pozoruje Admeda/ … A hle… z pravé vrchní klapky…
Bal.: /klekne a kouká rovněž na Admeda/ … cvrkotem se hrnou kapky po knížecím nose…
Admedus: /hořce pláče/
Někdo buší na dveře
Admedus: /těžce/ Musím dáti slzám vale, někdo klepá. Vstupte! Dále!
/oba dvořenínové ustoupí lehce stranou/
Pimprle: /vběhne/ krásné jitro přeju vám, těší mě, že radost mám.
/objeví visícího Karnifice/ Ale! Co ty, ploskonosý červený, stojíš v koutě jako dřevěný?!
Karnifex: Eh, eh, eh, JO!
Pimprle: Cožpak šlaka trpíš křečí, že ti jazyk vázne v řeči?
Karnifex: Eh, eh, eh, jo!
Admedus: /vstane z trůnu/ Kdopak si tak velkou smělost bere,
že k nám do společnosti se dere?
Pimprle: Kdo? Aj- cožpak vás to hněte. Já tu čekám na knížete.
Admedus: Na knížete? /usedne na trůn/
Bal.: /jde blíž k Pimprleti/ Což máš knote zalepené hledí?
Kníže přece na trůně sedí.
Pimprle: Nepovídej. To že kníže jest? /prohlíží si Admeda ze všech stran/
/k Admedovi/ Je mi potěšením, že má tu čest s knížetem pravým.
Buch.: Nebudeš-li mluvit s rešpektem a v tichosti, Karnifex tě oknem na ulici vyhostí!
Karnifex: Eh, eh, eh, jo!
Pimprle: /ke Karnif./ Kýž tě, šotku, kopne vejr neb sova,
opakuj nám ještě přemoudrá svá slova.
Buch.+Bal.: / z obou stran jdou na Pimprle/
Tak ty nedáš pokoj, mrňousi?!!!
Admedus: /zastaví je/ Zadržte. Dovoluji vám odejít. /Bal.+Buch. odejdou/
A ty, šašku, veselého ducha,
tvé žerty příjemně se dotkly mého ucha.
Kdo jsi? Odkud? Řekni bystře.
Pimprle: Od nás, prosím, pane mistře.
Admedus: taškařina s tebou hraje, ptám se, z kterého jsi kraje?
Pimprle: Ze žádného kraje. Pokud vím, z prostředka já, prosím, pocházím.
Admedus: /popuzeně/ Neprobouzej pramen zlosti ve mně,
řekni krátce, z které s´ přišel země?
Pimprle: Pane, hrozně zdaleka já přicházím, neboť Dolní Lhota rodištěm je mým.
Admedus: Dobrá. A co zde vlastně dělat máš?
Pimprle: Já? Nic.
Admedus: Proč jsi vešel v palác náš?
Pimprle: Tak je mi veleno pánem mým.
Admedus: A kdože jest velitelem tvým?
Pimprle: Na Bžundově usazený mocný pán statný rytíř Šnofonius jmenován.
Pozdravení jeho velevřelé vyřídit mám společnosti celé.
Též mám slavně ohlásiti, že se hodlá dostaviti,
by se o hádanky pokusil a tím si Mordulínu vydobil.
Admedus: I pro pána krále. Na mou duši- přeslechly se mé knížecí uši?
Nechce zase z bloudů jeden zaslepeností svou sveden
o svobodu se připraviti?
Mordulína: /prudce vstoupí/ Nechte lamentací, papá kníže, a ty, Pimprle, přistup blíže.
Pimprle: /obhlíží si Mordulínu/ To jste vy, ta nevěstinka zlá,
co ty hádanky tak vymejšleti zná,
co těm hochům mozkem míchá,
jejíž srdce tolik píchá?
Mordulína: Moc se ptáš, můj zlatý. Copak tě od otázky platí?
Běž teď honem za rytířem svým, pozvi ho sem jménem knížecím.
Pimprle: Ten tu bude jistě hnedle, čeká v kavárně hned vedle.
Poroučím se.
Pimprle odběhne, za scénou hovoří s rytířem Šnofoniem: Pane!
Šnofonius: /za scénou/ Copak, Pimprle?
Pimprle: /za scénou/ Mám vyřídit pukrle a že se máte do zámku vydati,
slečna už se vás nemůže dočkati.
Šnofonius: /za scénou/ Už jdu!
/Mordulína blaženě vzdychne/
Pimprle: /za scénou/ A až tam, pane, přijdete,
toho hejla v koutě přes klapačku plácněte.
Uslyšíte kapitální vtip,
on to má rád, když je bit.
Šnofonius: Už musím jít. /Mordulína se tetelí/
Šnofonius vchází a mlčky se klaní.
Mordulína: /stranou/ Ach co to? Jsem jaksi celá vedle.
Tento muž je ztepilý jak jedle,
krása jeho kalhot a ten frak
oslňují zdivený můj zrak.
Admedus: /vstává z trůnu/ Vítám tě, udatný Šnofoniusi.
Odvážný na mou věru je tvůj zájem o mou dceru,
neboť pochybuji, že máš dosti pro hádání učenosti.
Šnofonius: Milostivý pane kníže, nelekám se této tíže, neboť:
/chlubí se do diváku/ ve školách jsem řádně školený,
v čtení i násobilce honěný.
Když jsem odrost, dal mě papá na študia,
vyštudoval jsem půl gymnázia.
Mordulína: /stranou/ Propáníčka- jak má oči hezounké,
tomu hádanky dám jenom lehounké.
Admedus: Víš-li pak, že pro případ, že bys neuhodl odpovědi,
podle zákonů mých ani ty neujdeš trestu,
vsazen budeš do arestu,
kde už mnozí jiní sedí?
Šnofonius: /lehce uraženě/ Což se nehonosím dosti převelikou vzdělaností?
Já se znám a tedy dobře vím,
že všechny hádanky lehce rozluštím.
Admedus: Ha- ty věru neumíš se báti.
Nuže- má se tvoje vůle státi.
Dnes odpoledne ve tři hodiny
uslyšíš hádanky dceřiny.
Jdi teď- a zmužile se připrav na ně.
Šnofonius: Ano, jdu se řádně připravit.
Prozatím všem přeji dobrý apetit. /ukloní se a odchází/
Admedus: /k Mordulíně/ Co je s tebou, dcero drahá?
Mordulína: Nervóza mě jaksi zmáhá.
Admedus: Akt se tedy končí. Tečka.
Neuškodí přestávečka.
Co říkáš, Karnifici?
Karnifex: Eh, eh, eh… jo!
Jednání třetí: /uvede někdo z lidí vpředu, otevře se opona i kniha, opět se čte:
Opět v paláci knížecím, tatáž komnata, tentýž den, krátce před třetí hodinou odpolední. Rytíř Šnofonius uprostřed komnaty rozjímá:
Šnofonius: Na obloze slunko svítí, každý tvor se šťastně cítí,
mládež zbavená vší tísně zvesela si prozpěvuje písně,
celičký svět plyne v radosti- jenom Šnofonius vězí v žalosti.
Láska chopila mě za pačesy a ty hádanky mě jaksi děsí.
Šikovnou mám sice hlavu, jenže sotva budu v stavu,
ty hádanky rozřešit…
Co má dělat?… Prchnout domů? Nebo se jen vysmát tomu?
Co když přijdu vážně z trestu nadosmrti do arestu?
Na mou věru- duši svou bych tomu dal,
kdo by tuto bryndu z mého hřbetu sňal.
/hrom, blesk, dým, přiletí Mefisto/
Mefisto: Šnofonie! Peklo celé slyšelo tvé přání vřelé!
A já… já tě jdu zbavit žalu tvého.
Šnofonius: P…p…prosím, kdopak o…o…oni jsou?
Mefisto: Brrr.. jsi snad zakryt vlčí mlhou že ani Mefista arciďábla nepoznáš?
Čili snad někoho chytřejšího znáš? /výhružně/
Šnofonius: Ne..ne… neměl jsem tu čest.
Však co si pane arciďáble,vinšujou, že se tu se mnou zdržujou?
Mefisto: Brrr… tys duši svou tomu zaslíbil,
kdo by ti v rozluštění nápomocen byl.
Pak-li mě to rukoupodáním ještě přislíbíš,
věz, že při luštění ani jednou nechybíš.
Šnofonius: /po chvíli přemýšlení/
Fortelně ty mluvíš, posle černý.
Budeš-li mi v téhle věci věrný,
daruji ti duši svou.
Tu máš na to ruku mou. /podává Mefistovi ruku/
Mefisto: Brrr.. Šnoufoune, s dobrou jsi se potázal!
/stranou/ Brrr… jak snadno jsem ho ošiditi dokázal!!
/hrom, blesk, Mefisto zmizí/
Šnofonius: /ohlíží se do zákulisí/ Divná tucha duši moji tíží.
Zdá se, že kníže se už blíží…
/vcházejí Admedus, Mordulína, Pimprle, Šnofonius se uklání/
Admedus:Omluvte nás, synu milý, že jsme se tak opozdili.
/k Mordulíně/ Nuže, milá dcero má, teď přichází chvíle tvá.
Své hádanky přednes rytířovi, ať nám správné rozluštění poví.
A vy všichni přítomní, přistupte blíž a poslouchejte.
Pimprle: /stranou ke Šnofoniovi/
Nebojte se mladý pane, ať se stane, co se stane,
já připraven jsem pomoct vám,
poněvadž všechno vím a všechno znám.
Jenom na mě mrkněte, já vám rozluštění pošeptám…
Šnofonius: /k Mordulíně/
Mordulíno, poklade můj milý,
Sličná panno, ksichte ušlechtilý,
hvězdo jasná mého nebe,
bombone můj, prosím tebe,
nenech svého rytíře už čekati
a rač mu těžké hádanky podati.
Rozluštím je všechny z čista, tím si buď už předem jista!!!
Mordulína: /stranou/ Tohle tvoje furiantství potrestám,
nejtěžší tři hádanky ti dám.
Mordulína: /nahlas/ Na švestkovém stromě visí na šťopce
modré, šišaté a chutné ovoce.
Uvnitř pecku a v té pecce jádro má,
pověz rychle, co to znamená?!
Pimprle: Kýž tě sprali všichni ďasi, tohle bude těžké asi. Co by to tak mohlo být?
Šnofonius: /přemýšlí stranou/
Jeminkote- tohle není skoro ani k rozluštění.
Na zádech mám kůži husí- HA! Mefisto poradit mně musí!
Mefisto se tiše objeví, zavrčí Šnofoniovi něco do ucha a zase zmizí.
Mordulína: Darmo, Šnofoune, přemýšlíš, na moji hádanku nestačíš.
Admedus: /pro sebe/ Pročpak tomu mladíkovi ňáky anděl nenapoví?!
Šnofonius: Těžkou jsi mně dala uhodnouti věc, ale můj duch rozluštil ji přec.
Je to ŠVESTKA !
Pimprle: Aby vás tak kozel vzal! Švestka! Vy jste tomu dal!!
Mordulína: Uhodl jsi!!! /všem se viditelně uleví, zatleskají/
Poslyš hádanku teď druhou:
Věc ta po stranách má čtyři kola,
připřáhneš-li k tomu koně nebo vola,
tak to jede, jak to vozka vede.
Pimprle: /stranou/ To je hrozné: čtyři kola, k tomu koně nebo vola…
To je MLÝN! Já chci se vsadit!
Šnofonius: /stranou/ Mefisto, tak pojď mi radit!!
Mefisto se opět objeví, zavrčí do ucha a tiše zmizí.
Šnofonius: /vítězně/ Mordulíno, dívko předrahá, tak daleko můj rozum taky dosahá. Je to VŮZ!
Pimprle: Ach, moje hlavo!!!
Mordulína: Uhádl jsi!
Admedus /+ ostatní/ Brávo! Brávo!
Mordulína: Že jsi vtipný převelice, dám ti hádat do třetice:
Zpředu je to vykrojené, zadkem o zem podepřené
na dvou nožičkách to stává, starým pánům se to dává.
Je to jednoduchá věc, ale důležitá přec, chceš-li boty zouti sobě.
Co je to?
Pimprle: Na nožičkách že to stojí?
Proč se pán můj luštit bojí?
Cožpak nechal rozum kdes?
Věc je jasná- je to PES!
Šnofonius: Nemohu ten rébus zmoci.
/stranou/ Mefisto, přijď ku pomoci!
Mefisto se opět objeví a napoví.
Šnofonius: /pokračuje/… Rozhod jsem to duchem svým, dovol, ať ti odpovím.
Věř mi, a mou čest,
že to ZOUVÁK jest!!
Mordulína: Uhádl jsi!
Pimprle: Ale dámo!
Admedus: Zouvák je to, no, ano!! /ostatní potlesk/
Pimprle: /k divákům/ Tohle se mi nezdá, braši.
Mně se zdá, že slečna práší!!
Admedus: /vstává vítězně z trůnu/
Dobří velcí bohové, slyšte vřelé díky mé,
za ten šťastný, milý výsledek,
jehož jsem se dočkal na svůj starý věk.
Díky za zetě tak bohatýrského!
Díky za dědice trůnu brčokolského.
/ke Šnofoniovi a Mordulíně/
Podejte si ruce, děti milé,
Teď, když dosáhly jste žádoucího cíle.
Na vaše hlavy teď dobrý otec shání
Knížecí a božské požehnání.
Milujte se, jak se sluší na šlechtickou nóbl duši,
Mnoho děcek vychovejte, mě pak rovněž v lásce mějte.
Teď jdu svou choť potěšiti, ta z vás radost bude míti.
Pojď, Pimprle, doprovoď mě!
Pimprle: /zdráhá se/ No, jako kdybych nemoh snad s dětmi radost užívat!?
/odchází s Admedem/
Šnofonius: Mordulíno, moje zlato!
Mordulína: Šnofoune, to stálo za to!
Šnofonius: Já jsem tvůj a ty jsi má!
Mordulína: Teď jsme svoji oba dva!
Šnofonius: Teď jsme oba věčně svoji!
Mordulína: Nic nás nikdy nerozdvojí!
Šnofonius: Pojď, má drahá Mordulíno, do kabinetpokojíčka,
na pár šálečků kafíčka.
Tam se budem milovati,
muzika nám bude hráti.
/chystají se odejít, vtom se s velkým hromobitím objeví Mefisto- reakce všech/
Mefisto: Brrr… To my ti budem hráti, až se bude peklo smáti.
Tys mi duši zaprodal, bych ti za to pomáhal.
Pamatuji na sebe, přicházím si pro tebe.
Mordulína: /hystericky/Šnofoune, ach, běda, běda, co ten smraďoch tady hledá?
Šnofonius: Achich nebe, co jsem to učinil, ďábel pekelný mě ošidil.
Mefisto: Nech si tu svou lamentaci, máme ještě jinou práci.
Do horoucích pekel je již otevřená brána.
Mordulína: Šnofoune, já bolem hynu!
Šnofonius: na rozloučenou ti kynu!
Mefisto: Brrr… Kyň si nebo prskej vztekle, za pět minut budeš v pekle.
/popadne Šnofouna a oba s rachotem zmizí/
Mordulína: Ach ty, pane nebeský, to je od těch ďáblů nehezký,
že mě ženicha tak zhurta zbavili!
Nemohli ti chlapi rohatí ještě ňáký týden počkati?
Pak bych jim ho vlastní rukou sama ráda dala do rukou!
Co nebohá si počít mám? Teď se už sotva asi vdám,
neboť silně kompromitovaná jsem!
Teď už o mě kluci mladí patrně už nezavadí!
Ach, takovou snad hanbu snésti mám?
Nikdy. Radš svůj život tady dokonám!!
Nýčko poslední svou outěchu musí hledat jenom v utrejchu.
Polknu to na lačný žaludek a tak dokončím svůj mladý věk. /sype si do úst jed/
Adié- je po mně veta, už jdu z toho zlého světa. /svalí se a je hotová!!/
Závěrečná píseň
Tragédie skončila,
aniž se svatba slavila.
Vy přítomní v dnešní době
vezměte si příklad sobě a poslyšte.
Varujte se chtíčů zlých
a všech hříchů smrtelných,
záletů a milkování,
alkoholu, trdlování, vyhněte se!
Varujte se biliáru,
sardinek i kaviáru.
Zvláště hádankářskou holku
nepřipusťte do svých spolků, dejte si říct!
I vy, dívky v dnešní době,
Vemte rovněž příklad sobě.
Až budete se vdávati,
Nenechte kluka hádati a berte ho!
Má-li vás kluk mladý rád,
berte hned a bez šarád,
Kdo vybírá přebere
a čert ho možná sebere, to věřte nám!
Tragédie skončila,
aniž se svatba slavila.
Z toho plyne poučení,
že láska není k zahození,
to věřte nám!