Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHledání
03. 01. 2008
1
1
451
Autor
Snivellus
Hledání smyslu života je těžké. Teprve nedávno jsem si uvědomila, jak je to důležité. Od té doby hledám, ale nenacházím...
K starému domu vede zarostlá cestička. Už dlouho žije muž, jehož jména už nikdo nezná. Muž, který se životem prodírá už několik desetiletí. Muž, který hledá, ale nenachází. Muž, který chce od života jediné. Smysl.
Každý den sedává na kamenném schodišti a pozoruje. Všechno. Listy, které bez ustání padají ze stromu. Ptáky, kteří zpívají v korunách. Lidi, kteří chodí kolem jeho plotu. Každý z nich má něco, co on ne. Mají smysl života. Něco, pro co stojí žít. On hledá, ale nenachází.
Kolem domu jde postarší průvodčí. Jeho optimismus je znám po celém městě a svým úsměvem rozveselí nejednu generaci. Miluje svou práci, cestující, lidi, kteří prochází jeho životem i vlaky, které mu jezdí v srdci.. Jsou jeho životní energií.
U plotu se zastavuje další člověk. Pubertální mladíček se sluchátky v uších vyťukává číslo na mobilu rychlostí blesku. Ještě neví, co ho čeká. Teď je uzavřen ve svém vlastním světě, který je plný hudby, zábavy a sexu. Užívá života naplno. Dokud to jde.
Ulicí se belhá párek důchodců. I po 70 letech manželství z jejich očí nezmizelo nadšení. Láska se časem měnila z nesmělé na vášnivou, pak vřelou a hlubokou, ale stále je jejich pouto velmi silné. Žijí jeden pro druhého.
Muž, jehož jméno nikdo nezná stále sedí na schodišti. Skleněným pohledem sleduje lidi o mnoho šťastnější než je on sám. Ruka svírající mohutné zábradlí povolila. Hlava se naklonila dopředu a brada narazila hrudník. Oči se zavřely. A ústa se naposledy pohnula: „Našel jsem.“
Každý den sedává na kamenném schodišti a pozoruje. Všechno. Listy, které bez ustání padají ze stromu. Ptáky, kteří zpívají v korunách. Lidi, kteří chodí kolem jeho plotu. Každý z nich má něco, co on ne. Mají smysl života. Něco, pro co stojí žít. On hledá, ale nenachází.
Kolem domu jde postarší průvodčí. Jeho optimismus je znám po celém městě a svým úsměvem rozveselí nejednu generaci. Miluje svou práci, cestující, lidi, kteří prochází jeho životem i vlaky, které mu jezdí v srdci.. Jsou jeho životní energií.
U plotu se zastavuje další člověk. Pubertální mladíček se sluchátky v uších vyťukává číslo na mobilu rychlostí blesku. Ještě neví, co ho čeká. Teď je uzavřen ve svém vlastním světě, který je plný hudby, zábavy a sexu. Užívá života naplno. Dokud to jde.
Ulicí se belhá párek důchodců. I po 70 letech manželství z jejich očí nezmizelo nadšení. Láska se časem měnila z nesmělé na vášnivou, pak vřelou a hlubokou, ale stále je jejich pouto velmi silné. Žijí jeden pro druhého.
Muž, jehož jméno nikdo nezná stále sedí na schodišti. Skleněným pohledem sleduje lidi o mnoho šťastnější než je on sám. Ruka svírající mohutné zábradlí povolila. Hlava se naklonila dopředu a brada narazila hrudník. Oči se zavřely. A ústa se naposledy pohnula: „Našel jsem.“