Dělej!

Otevřel oči a nechal procitnout k životu stupňovanou bolest spodní části páteře. Posadil se na okraj postele a ulevil si zmučenou grimasou.
,,Je ti něco?'' zeptala se mladá dívka, ležící na odvrácené straně postele.
Jen zavrtěl hlavou na znamení záporné odpovědi. Poté vstal a z krabičky vytáhl poslední cigaretu, kterou zapálil.
,,Uvidíme se ještě někdy?'' zaskočila ho opět nepříjemnou otázkou dívka.
Znovu s jasně čitelným výrazem ztrápenosti odpověděl jako v předchozím případě. Na to se dívka oblékla a s úmyslem navždy zmizet z jeho života odešla bez rozloučení.
Mladý muž, který by měl být podle všech předpokladů ve věku nejlepší kondice a bezbolestných stavů, dokouřil cigaretu a svalil se do těsného křesla vedle postele, kde usnul. Po následném vtržení do reality sáhl po prázdné krabičce cigaret, načež se zamyslel a rozhlédl po místnosti. Na psacím stole jeho oči zachytily hnědou peněženku. Vstal, oblékl si bundu a peněženku vložil do kapsy.
Na ulici, kousek od jeho domu, zahlédl dav lidí shromážděný kolem jemu zatím neznámé podivnosti. Pomalým krokem, ze kterého byla cítit nemohoucnost, došel až k shluku lidské hmoty. Určité její množství musel před sebou rozrazit, aby spatřil dívku, která už nikdy neměla být součástí jeho života. Na tváři překvapivě nevyplodil jediný výraz šoku. Pouze se otočil a pokračoval směrem ke stánku, kam měl původně namířeno.

Prodavačka mu podala cigarety a přijala jeho peníze.
,,Nashledanou.''
Jen znuděně pokynul hlavou a odešel.
Před domem potkal staršího pána, který utíral ze země zbytky krve mrtvé dívky. Ta musela být už nějakou dobu pryč, jelikož poblíž místa oné události nebyl nikdo.
,,Víte co se stalo?''
,,Ano, procházel jsem tudy ráno.''
,,A znal jste ji?'' ta otázka ho zarazila natolik, že byl nucen změnit svůj chladný výraz v udivený škleb.
,, Ne, proč?'' odpověděl zbrkle.
,, Jen, že několikrát, řekl bych dvakrát, vycházela z našeho domu...jako domovník musím mít přehled,'' lehce ironicky se pousmál.
,,...no a vy jste známý jako...no...určitě víte jak to myslím,'' opět se pousmál s motivem ironie ve tváři.
,,Ano, ano...promiňte, ale já už budu muset...prozatím nashledanou,'' zrychlil krok a mávnutím ruky se rozloučil s otravným staříkem.

,,Kdo jen to mohl být? Pěkná byla, to ano, ale musel bych si na ni pamatovat,'' nahlas přemýšlel o mrtvé dívce a její spojitosti s ním.
,,Za kým jiným by sem chodila? Vždyť jsou tady jen bezmocní stařečkové a skrz zdi nahlížející stařenky...možná tu byla za otcem nebo matkou, ale to by se mě zase domovník neptal, jestli ji znám já...určitě by věděl, kdo jsou její rodiče...Musela tu být za mnou! Ale proč si to sakra nepamatuju?''
Ulehl do postele a po krátkém zabodání v zádech usnul.

,,Vstávej,'' zašeptala mu do ucha nahá dívka a jemně prohrábla jeho vlasy.
Posadil se a protřel si oči. Nijak nereagoval na neznámou dívku a jen hleděl do prázdna.
,,Je ti něco?'' ta otázka na něj zapůsobila jako nekonečný impuls vzpomínek.
,,Znáš tu dívku co ji včera našli mrtvou před domem?'' vybafl nečekaně.
,,Včera? Stalo se to už před týdnem...ale ano, znala jsem ji.''
,,Řekni mi o ní něco.''
,,Já nevím, co chceš slyšet? Šlapala stejně jako já, ale tahle...byla jiná...cítila lásku. Naši klienti sice občas chtějí vyznávat lásku nejen sexem, ale i těma řečičkama kolem, ale ona...byla jiná. Skutečně milovala, tebe milovala! Copak si nevzpomínáš, nebo tu jen něco hraješ?''
,,Nevzpomínám, opravdu. Od té operace...operace! Já si vzpomněl! Tak proto ty bolesti zad! Byl jsem na operaci páteře. Museli něco udělat špatně!''
,,O čem to mluvíš? Jseš mimo...raději půjdu.''
,,Né, né...počkej! Řekni mi, proč umřela? Co se stalo?''
,,Holky říkají, že noc před tím, než se to stalo, byla s tebou. Potom ráno vyšla před dům a podřezala si žíly. Podélně. Nemohla to přežít. Během pěti minut úplně vykrvácela. Všude se šušká, že to udělala kvůli tobě, kvůli tvé neopětované lásce, ale to nikdo nemůže vědět jistě.''

,,Proboha co se to děje? Nějaké útržky, jako z novin, prezident a výbuch sopky...proboha co se to děje?'' od postele ke skříni a od skříně ke dveřím. Byl zcela izolován od reality kolem.

,,Pane, všechno se může uskutečnit jen s vašim písemným souhlasem.''

,,Poletují, v houfech, já je musím chytit, všechny, jinak to neskončí!''

,,Zaplatil jste si roční hru, přesně za tři sta šedesát pět dnů k vám přijde slečna, nádherná, až se spolu vyspíte, píchne vám injekci, která to všechno ukončí a vy si ráno začnete postupně vybavovat vzpomínky.''

,,Poletují! Ale zdají se pomalejší než já!''

,,Nejprve si vybavíte vzpomínky, které byly určitým způsobem nejdůležitější pro Vaše podvědomí. Všechny dny, které během hry zapomenete, budou stále zapisovány do podvědomí, takže po skončení si je v intervalu několika hodin vybavíte. Od nejdůležitějších až po ty nepodstatné.''

,,Dělej! Vezmi ten nůž! Dělej! A podélně! Jinak to bude to horší! Udělej to, ty krávo! Jsi šlapka, nemůžeš mě milovat, nikdo mě nemůže milovat! Proto umřeš. Každý kdo mě bude milovat umře...Dej sem tu ruku!''

,,Místo, kde budete v průběhu hry bydlet, vybere náhodně zvolená osoba našeho týmu. Celkem disponujeme padesáti místy po celé zemi, přičemž v každé lokalitě se nachází nejméně dvacet nepřímých účastníků hry.''

,,Dělej! Chcípni!''

,,Zaplatil jste si cestu za hranice extrému.''

,,Dělej!''

,,Vaše sny se stanou životem, který ani neuvidíte.''

,,Dělej!''

,,Přejeme příjemnou zábavu.''

,,Dělej!''

,,Ta hra začíná právě teď...''

---