Povídky lásky, zklamání a smrti

Vyznání i zklamání - ať si každý najde co v tomhle uvidí

Zrozen za silného větru a zvuku hromu
Poblíž hořící skály a skřetího lomu.
U studánky tiché kde příběh začíná
Tak hluboké temné že i svíce zhasíná.
Tam odchován vlky, majíc všeho dosti
Dojídal zbytky, sál morku z kostí
Hodně se kál a snad i trochu se bál ???
Přemýšlel a co ztratit nemaje
Na cestu se dal co vede do kraje
Vykročil vztříc ku svému osudu
S nadějí že,, dál už tu nebudu''
Opustil bratry i sestry své
Zapomněl na časy divné a zlé
Kam srdce ho táhlo nohy ho nesly
Zaslepen láskou přehlídl královskou sesli
Netušil že potká pocit tak křehký
Ale pochopil že život nebude lehký
Když pohlédl do očí na malou chvíli
Někomu kdož byl na něj milý
V hlavě mu rozbřesklo to probudil další cit
Již neprahl po krvi chtěl vedle tebe být
Byla jsi zárukou lepšího světa
Vánkem co vane na konci léta
Byla jsi vším co mohl kdy ctít
,,Děkuji osude má li to tak být''

Jenže osud je slepý a hloupě se usmívá
Ze dne je noc v níž ALE se ukrývá
To ALE značí kam všechno míří
Na studánce tiché něco hladinu víří
Tak moc byl zaslepen ,tak moc chtěl žít
Už nedával pozor začal o lásce snít
Ten sen se mu stal už navždy snem posledním
Cit hlavu mu sťal způsobem nevšedním
Vodou dřív čistou , smívá z rukou krev
Je cítit síra, slyšet vlčí řev
I skřeti se krčí když stromy vychřici hostí...
u studánky začátků zbyla hromádka kostí.

---