Takový malý návrat z hospody

Malátné pohyby, skelné oči, zdřevěnělý jazyk a v puse pachuť jako po vykouření snůpky mokrýho sena. To jsou následky dnešního marihuanového opojení.
Mám pocit na zvracení a ani zapálená cigareta mi nepomáhá, i když její chuť je jakoby očišťující. Zamlženým pohledem sleduji lidi kolem a ani nedokážu pochopit, proč jsem tady. Vždyť je to tak hnusný... vyloženě odporný a zaplzlý místo.
Moje představy byly jiné. Je mi špatně ze mě samotný a připadám si hrozně špinavá. Snad ani nepatřím do tohohle světa. Už jsem několikrát přemýšlela nad sebevraždou. S nožem, žiletkou v ruce. Na střeše našeho domu. Před projíždějícím vlakem... Nemám na to odvahu. Pořád na NĚCO čekám a ono to NĚCO nepřichází.
Už zase mám pocit na zvracení, a tak ho zaháním zteplalým pivem. To samozřejmě nijak nepomáhá, naopak, cítím pálení  žaludečních šťáv v krku, a tak si rychle sbalím věci a mizím. Ještě si vzpomenu, že by bylo dobré zaplatit dnešní útratu. To zvládnu na poslední chvíli a vyběhnu ven před ten pajzl. Na vzduchu se mi udělá dobře a tak se pozvolným krokem blížím k domovu. Tam shodím svoje svršky a doslova padám do postele. Chce se mi brečet, ale už nemám sílu ani na to.