Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAura aurea
21. 01. 2008
0
0
465
Autor
Jan_Ko_Var
Když on a ona jsou od sebe několik tisíc kilometrů daleko... Když jediné, co má, je třpyt, co po ní zbývá v duši.
Jsi zlato
jež se netřpytí.
Snad jen
když do očí
se dívám.
Nežných hlubokých
nocí.
Však já vidím slunce.
Žhne, hřeje,
dává mi touhu žít.
Snad jen
když paprsky
toho slunce nad nehty
líbám.
V jejich odlesku vidím
nebe.
Vlastně i sebe.
Tak blízko.
A přesto,
nebe,
jsi tak zoufale daleko.
Je to hřích?
Objevuju ráj
a přece vzdychám.