Jména oběti v objetí

Obyčejná trilogie začínající velmi pozvolna... (Věno - vání Hance)

Jména
Jak jsem tě ještě nenazval ?
Drahá jsi, zlato jsi, slunce i anděl...

Nauč se vrnět, tak rád tě hladím.
Pořiď si krajkový kožíšek
pak mi úplně odejde rozum.
Předvídatelně vynucená beznaděj odmítání.
Hebká jsi, něžná jsi, lvice i můj ortel.

Oběť
Na smrt bych šel. Laciná falešná slova?

Napjatého tvora za křídlo držet,
tolik soucitu a lásky dal
proč mu bráním k Bohu se vznést.

Ortel vzepětí andělů sebevrahů vrhajících se z nebes,
třpytivá kometa se zlatým ohonem.

Ve jménu lásky není překážek
ani příliš hlubokých propastí,
jen povrchní činy a zrady.

Objetí
Slunce oslní jen z přední strany.
Míjí čí objímá ?
I na záda dopadá skrze odrazy
ze zdí zemských pevností.

Paprsky jsou vlastně ruce věčně zvědavých očí,
sahají po předmětech,
zjišťují vzhled.
Dotýkají se pouze anebo hladí?
Kde neosvítí zpříma
neodbytně objeví jiný způsob.
Nakonec i stinnou stranu obejmou.

I stádo dusajícího listí
předtím živelně sušeného oním teplem a větrem
běží silnicí hledajíce své místo
koloběhu završení
v laskavém objetí zemí. Splynutím.

Děním tiše sálá obětavá touha
ze všech rukou z rozpažených křížů.

---