Mizerné střípky mizerného bytí

Všechny moje ideje se zřítí,
jsou to pouhé mizerné stříoky mizerného bytí
Útržky okamžiků prožité jen jen jedinkrát

Kdekdo se mi vysmívá do očí
to jsou jen mizerné střípky mizerného bytí
Procházím tím svým žívotem
však cítím se jak za plotem
přo pokusu o přeskok
toho svého, na pohled nizkého plotu
zjištuji jak těžký náklad nesu

Ten nízký plot jest obehnán keřem trnitým
zradily me vlastní síly, odražen byl útok můj
a můj náklad rozbyl se na střepy
mizerné střepy mizerného bytí

Pořád obcházím ten plot
a sbírám ty své střepy
a jen za něj hledím
jakákoliv nápověda dala by mi naději
že mizerné střípky mizerného bytí
jsou jen fata morgana nad pouštním obzorem
že se blíží oáza, a já budu zachráněn

Mizerné střípky mizerného bytí
a zase slyším jak srdce mi spílá
skrz mou hruď se na ten bidný svět dívá
a vidí na zemi ty pohozené střepy
kde každou chvílí jedne nový přibývá

To je moje bytí, prachmizerné
to me skrytě celý čas
milování chlebodárné

Ty srřepy skutků roztodivných
které málokteré oko zří

To pozná ten kdo pozná mne
Kdo přivykne tonům líbezným
kdo připustí barvu mého dne
že není vžy tak krásně barevný
že muže přijít čas
kdy člověk není zpěvný
kdy den má mizerný
kdy střepy se mu rozsypaly

Posbirat je nelze , mizerné střepy
jsou nehmatatelného ducha
jsou to mizerného bytí stopy
zdá se marné předt tím utéct a prchat.
Tím spiš dostihneš se sám
Mizerné střepy mizerného bytí

---