Moje Praha

Mraky běžely. Utíkaly tak rychle, že vytvořily jezdeckou dráhu. Oni byli koňmi a my pouze jezdci, kteří se nemohli, ale museli udržet. Běželi a svými kopyty rozšlapali měsíc. Byl tak malinký pod kopyty koňských mraků. Mraky se točí kolem a každým kopnutím padá kus měsíční krásy a měsíční sopky, co vypadá jako bradavice. Berou mu krásu i ošklivost. Lítají kolem. Kůň vedle koně, kopyto vedle kopyta. Hřívy zaplňují každou skulinku. Nic a nikoho k němu nepustí. Přináší ochranu.

Ve městě je tma a já sedím uprostřed. Z rychlosti mraků se točí hlava. Z malého měsíce přichází nicota malého já. Jsem měsíc a Praha je mými mraky.